Od úmrtí Václava Havla uplynuly v prosinci dva roky. Ani v Polsku však na něj nezapomněli, o čemž svědčí četné zmínky v tamním tisku v roce 2013.
Foto: květen 1999: Václav Havel a polský premiér Jerzy Buzek si připíjejí v jedné z varšavských restaurací. Zdroj: ČTK/AP/Keplicz Alik
Náklonost polských intelektuálů k někdejšímu předákovi české opozice a pozdějšímu prezidentovi je poměrně známá. Občas se u nás připomínají nápisy „Havel na Wawel“, jež se po roce 1989 objevovaly na polských ulicích. Pár dnů po Havlově smrti byla na jeho počest pojmenována ulice v Gdaňsku, tedy městě, kde se zrodila slavná Solidarita. Spojení prvního českého prezidenta s Gdaňskem není náhodné. Jak upozorňuje historik Jiří Suk, někteří zakladatelé Solidarity se inspirovali Havlovým esejem Moc bezmocných (1978).
V Praze nad řekou
Chuť pojmenovávat ulice po Václavu Havlovi neskončila v Gdaňsku. Havlovo jméno mají v záloze například v Krakově, čeká se jen na vhodnou příležitost. Ne všude se ovšem podobné nápady setkávají s nadšením. Svědčí o tom i fejeton publikovaný ve varšavské příloze Gazety Wyborcza (22.7.). Ten si bere na mušku nejmenovanou developerskou firmu, která chtěla jednu uličku ve varšavské čtvrti Praga přejmenovat z „Kraví“ na „Václava Havla“. Zdůvodnění bylo, jak by nejspíše řekl sám Václav Havel, absurdní: Havel prý taky bydlel v Praze, navíc rovněž nad řekou… Ve skutečnosti se developerům nelíbil ten „kravský“ název ulice vedoucí k jejich investici. Místní však změně názvu zabránili.
Wrocław Václava Havla
O poznání citlivěji uctili Havlovu památku ve Wrocławi, kde na jeho počest vysadili strom, pod nímž umístili jeho citát: „Dnes je pravděpodobně jedinou skutečnou nadějí lidstva obnova naší jistoty, že jsme zakořeněni v Zemi a současně v kosmu.“ Informovaly o tom listy Gazeta Wyborcza, Rzeczpospolita a Gazeta Polska Wrocławska (shodně 23.4.). Vysazení stromu se uskutečnilo na Den země a mělo symbolizovat Havlovu starost o životní prostředí. Ve stejný den se ve zmíněném městě konala slavnostní premiéra dokumentárního filmu Wrocław Václava Havla. Vzpomíná se v něm mimo jiné na tajné schůzky českých a polských disidentů v Krkonoších. Havel prý pro své polské přátele měl vždy s sebou nejen dobré slovo, ale i becherovku. Ti ho naopak podpořili, když ve Wrocławi uspořádali v roce 1989 Festival nezávislé československé kultury. Podle Rzeczpospolity Václav Havel označil později tuto akci za předehru k Sametové revoluci. Deník cituje jednoho z polských disidentů, který vzpomíná na triumfální příjezd již prezidenta Václava Havla v roce 1992 do Wrocławi. „To bylo jak příjezd krále. Davy obyvatel ho srdečně vítaly. Protože Havel byl náš.“ Není divu, že se „král“ Václav jako první cizinec stal čestným občanem města.
Vzpomínky na česko – polské schůzky v Krkonoších oživil i dokument „Náš Vašek. O moci bezmocných“, který natočila režisérka Krystyna Krauze. U příležitosti jeho promítání ve Wrocławi přinesla tamní regionální příloha Gazety Wyborcza dva články (25.2. a 28.2.), v nichž osobu Václava Havla představuje blíže. Opět se zde objevují veselé historky z oněch krkonošských setkání. Například první plánovaná schůzka se neuskutečnila, neboť Poláci čekali na Borůvkové hoře, zatímco Češi přišli na Borůvkový vrch.
Michnik Chodorkovskému: Jste jako Havel!
Jak je patrné z předcházejících řádků, v loňském roce připomínala polská média Václava Havla převším jako slavného disidenta -intelektuála, který za své názory seděl v kriminále. Často o něm v tomto duchu psal v Gazetě Wyborcza její šéfredaktor Adam Michnik, Havlův osobní přítel z disidentských časů. Michnik zmiňoval Havla v několika článcích, přičemž ho například zařadil do „skupiny svatých 20. století, kteří změnili svět bez násilí“ (GW 7.12.). Podle Michnika do této skupiny patří dále například Mahátma Gándhí, Martin Luther King, Andrej Sacharov, Jacek Kuroń i nedávno zesnulý Nelson Mandela.
Na konci ledna loňského roku otiskla Gazeta Wyborcza Michnikovu korespondenci s tehdy ještě vězněným Michailem Chodorkovským. Adam Michnik ruskému politickému vězni píše, že mu jeho osud připomíná osud jeho přítele Václava Havla: „Jako Havel jste si vybral vězeňskou celu místo emigrace a kapitulace. (…) Tak jako Havel jste i ve vězení svobodným člověkem“. Michnikovi imponuje, že Chodorkovský podobně jako Havel nebaží po pomstě a místo přízemního ateismu klade důraz na víru, naději a lásku. Zřejmě pro povzbuzení přidává jednu historku. Když již coby poslanec Sejmu přijel Michnik v létě 1989 do Prahy, setkal se s Havlem, jenž byl ohledně pádu komunismu v tehdejším Československu skeptický. „Češi nejsou Poláci. Žijí mentálně mezi Švejkem a Kafkou,“ prohlásil otrávený Havel. Načež ho prý Michnik nabádal, ať nenaříká, že do konce roku bude prezidentem Československa…
Na Havla jakožto morální autoritu, která se nebála čelit zlu, se v polském tisku vedle Michnika odvolávala celá řada známých politiků i publicistů. Mezi nimi i ministr zahraničí Radosław Sikorski, nedávno zesnulý polský expremiér Tadeusz Mazowiecki či kubánská disidentka Yoanni Sánchez. Ta v rozhovoru pro list Rzeczpospolita (4.6.) prohlásila: „Takoví lidé jako Lech Wałęsa nebo Václav Havel a četba Milana Kundery mi pomohli přejít z nevinného dětství do věku vzbouřeného mládí“.
Havel místo Wałęsy
Předcházející odstavce dokládají, že aktuální mediální obraz Václava Havla v polských médiích takřka nemá chybu. Při vzpomínání na slavného Čecha se občas objevují i věci, které nejsou úplně v souladu se skutečností. Například Irena Lasota v Rzeczpospolitě (16.3.) tvrdí, že prezident Havel usiloval o omezení prezidentských pravomocí ve prospěch parlamentu. Minimálně v prvních dvou porevolučních letech to nebyla pravda. I poté měl občas s vládnoucí garniturou napjaté vztahy, což platilo především za časů premiérů Klause a Zemana.
Negativně laděný článek o Václavu Havlovi se sice loni ve významných polských denících a týdenících neobjevil, jakýsi nástin kritiky ale zaznamenat šlo. Britský historik Timothy Garden Ash v rozhovoru pro Gazetu Wyborcza (28.6.) Havlovi vytkl, že po revoluci příliš dlouho odkládal vznik normálního stranického systému a dával přednost jednomu zastřešujícímu hnutí. Podobně v Polsku nemělo smysl, aby si Solidarita po roce 1989 zachovala jednotu. „Bez politických stran není demokracie,“ myslí si Ash.
Jacek Wasilewski si v listě Rzeczpospolita (20.4.) všímá pomyslné soutěže mezi Václavem Havlem a Lechem Wałęsou, kdo z nich bude pro Západ symbolem pádu komunismu. Zatímco zpočátku měl náskok „člověk z lidu“ Wałęsa, později začal být díky svému výkonu ve funkci polského prezidenta vnímán kontroverzně, zatímco prezident – intelektuál Havel byl přijímán vesměs kladně. Jako Havlův polský protějšek se v některých amerických učebnicích objevuje Adam Michnik, který se více než Wałęsa hodí do příběhu, jak intelektuálové vyznávající americké hodnoty povalili komunismus.
Co by tomu řekl?
Václav Havel, jenž byl opakovaně v polských médiích označován za přítele Poláků (např. Jarosław Makowski v Rzeczpospolitě 8.1.), určitě nechybí jen našim severním sousedům. Aleksandr Kaczorowski (Rzeczpospolita 25.10.) lituje, že po Havlově smrti není v Česku s výjimkou Karla Schwarzenberga žádný význačný politik, který by upozorňoval na porušování lidských práv v Rusku nebo Číně. Kaczorowski dále kritizuje Andreje Babiše, který pro něj představuje „noční můru Václava Havla, neboť ztělesňuje všechno, před čím autor Moci bezmocných varoval“. Václav Havel by se nejspíše divil, a to asi i tomu, jak Moc bezmocných zůstává v paměti Poláků.
