Není to tak dávno, co česká veřejnost debatovala o státní pomoci pro ztrátový důl Paskov. Ačkoliv mnozí lidé s takovou podporou pro upadající těžební průmysl nesouhlasí, málokoho taková možnost zaskočí. Vždyť v různých regionech již stát restrukturalizaci hornictví dotoval.
Foto: Švédská média, ilustrační foto. Zdroj: Profimedia.cz
Těžko si však představíme, že by spolumajitel Paskova Zdeněk Bakala začal jednat o státní pomoci pro jinou ztrátovou oblast jeho podnikání – nakladatelství Economia a její vlajkovou loď Hospodářské noviny. Přesto státní podpora tisku ve světě existuje a některé země s ní mají dobré zkušenosti.
Především v zemích, v kterých není dostatečně velký trh, aby uživil větší počet tiskovin, se stát snaží udržet rozmanitost zpravodajství tím, že noviny finančně podpoří. Nejrozvinutější systém takové pomoci je ve skandinávských zemích, které mají malý trh i nízkou hustotu osídlení. Proto bez státní podpory by se v nich uživilo jen velmi málo periodik.
Finsko, Švédsko a Norsko zavedly systém podpory novinových domů v 70. letech, především proto, že se obávaly zániku lokálních titulů. Jejich přežití podporují například systémem dotací pro „noviny číslo dvě“, který funguje ve Švédsku a v Norsku. Podpora druhé nejčtenější místní tiskoviny má zabránit vzniku monopolu v lokálním zpravodajství.
Dále v těchto zemích existuje státní pomoc pro specifické publikace, která pomáhá například prezentaci sociálních zájmových skupin či etnických minorit. Ve Švédsku stát poskytuje příspěvky i celostátním významným listům. Například sociálnědemokratický Arbetet a konzervativní Svenska Dagbladet dostávají značnou finanční podporu, bez níž by patrně zanikly. Finsko zavedlo systém podpory pro vybrané ekonomicky slabé tituly a nabízí finance i stranickým novinám, čímž chtějí Helsinky podpořit politickou pluralitu.
Nejsvobodnější (dotovaná) média jsou ve Finsku
Nejedná se o úplně malé částky. Norsko v loňském roce poskytlo tisku přímou dotaci ve výši 308 milionů norských korun (asi miliarda Kč). Ve Švédsku celková podpora dosáhla dokonce 600 milionů švédských korun (asi 1,8 miliardy Kč). V roce 2008 činila ve Finsku tato podpora 313 milionů eur (asi 330 milionů Kč).
Ve všech těchto zemích působí poměrně rozvětvená síť tiskovin. Třeba pětimilionové Norsko má 228 novinových titulů a 195 municipalit má vlastní noviny. Také pravidelných čtenářů novin je v těchto zemích více než jinde. Například ve Finsku čte noviny 79 procent dospělých.
Finsko se navíc již třetí rok v řadě umístilo na špici žebříčku zemí s nejsvobodnějšími médii, který každoročně sestavuje organizace Reportéři bez hranic. Těsně za ním je Norsko na třetím a Švédsko na desátém místě.
Reportéři bez hranic komentují přehled s tím, že je jasné, že demokracie nabízí lepší podmínky pro svobodu informací než autoritativní režimy. „Avšak v demokraciích se zase sdělovací prostředky musí potýkat s následky ekonomické krize a konflikty zájmů,“ vyjádřil se generální tajemník organizace Christophe Deloire o hlavních překážkách, kterým média v demokraciích čelí.
Procházíme restrukturalizací žurnalistiky
Produkce kvalitní žurnalistiky není levnou záležitostí. Přitom hraje ve společnosti důležitou roli. Novinařina v současnosti prochází bolestivou proměnou a dala by se přirovnat i k restrukturalizaci různých průmyslových sektorů, kterým stát v minulosti pomohl.
V současné Evropě státy podporují mnohá průmyslová odvětví. I když neexistuje konsensus o vhodné míře podpory, většina společnosti si zvykla, že zemědělství je dlouhodobě podporováno, mimo jiné kvůli jeho (neplacené) roli v kultivaci krajiny či zajištění strategického potravinového zabezpečení. Také určitá odvětví, která procházela restrukturalizací, profitovala z dávek od státu, které měly zajistit třeba udržení zaměstnanosti. Asi snad nemá cenu zmiňovat astronomické sumy, které stát poslal na záchranu finančnictví.
Ekonomičtí liberálové zajisté namítnou, že podpora určitého sektoru je špatná a pokřivuje trh. Avšak v současnosti nežijeme v čistě tržním prostředí, a to ani v oblasti médií. Na jedné straně jsou veřejnoprávní média, která mají velmi slušné příjmy z koncesionářských poplatků a těžko jim mohou soukromá média konkurovat. Na druhé straně se do mediálního prostoru vrhli miliardáři se zájmy v jiných oblastech byznysu, či dokonce v politice, které mohou prostřednictvím sdělovacích prostředků prosazovat. Spokojí se proto i se ztrátovými mediálními společnostmi. Nezávislá média, která jsou postavena čistě na příjmech z vydavatelské činnosti, jim nemohou konkurovat.
Pomáhat se dá i nepřímo
Navíc důležitější než přímá podpora formou dotací je nepřímá podpora formou úlev na daních nebo vytvořením výhodného legislativního prostředí, která třeba právě ve Skandinávii představuje další významnou pomoc sdělovacím prostředkům. Třeba ve Finsku dosahuje šestinásobku oproti výši přímé podpory.
Nepřímá podpora tisku existuje v celé Evropě, ale v různé míře. V Česku platí na noviny a periodika snížená sazba daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 15 procent (oproti 21 procentům základní sazby). V jiných zemích je ale sazba DPH pro noviny a časopisy ještě výrazně nižší – tři procenta v Lucembursku, čtyři v Itálii, sedm v Německu, šest ve Švédsku, a například v Británii je nulová.
V Česku se spolu s turbulencemi na mediálním trhu také dostalo toto téma opět do veřejné diskuze. Naposledy jej vznesl vydavatel týdeníku Dotyk Michal Klíma, který má za sebou bohatou historii působení v médiích. Stál v čele Lidových novin, Economie a slovenského vydavatelství
