Před včerejším ostře sledovaným referendem na Krymu zuřila intenzivní mediální válka mezi Ruskem a Ukrajinou, která měla vítězi zaručit monopol na informace o dění na poloostrově. Navrch mělo podle očekávání Rusko, které neváhalo užít i kontroverzní prostředky.
Foto: Simferopol den před referendem. Zdroj: Profimedia.cz
Těžký úděl novinářů
Agentura Reuters a Reportéři bez hranic informovali 9. března o únosu pětice Ukrajinců, kteří se snažili informovat o dění na Krymu po jeho obsazení ruskými vojáky. Jednalo se o novinářku ukrajinského periodika Týden Olenu Maksymenko, fotoreportéra Olesa Komplyase, dvě aktivistky z Majdanu Katerynu Butko a Alexandru Rjazantsevu a jejich řidiče. Na krymském checkpointu je zastavili ruští ozbrojenci a od té doby o nich nebyly žádné zprávy. Naposledy byli viděni, jak klečí na zemi se spoutanýma rukama. Ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov intenzivně usiloval o jejich propuštění, k němuž nakonec došlo o tři dny později, 12. března.
Podobné případy nebyly v posledních dnech ojedinělé. Reportéři byli vystavováni výhružkám, fyzickému násilí, zabavování materiálu i vybavení. V hlavním městě Krymu Simferopolu byli novináři agentury Associated Press obviněni ze špionáže. Jejich vybavení následně přímo na ulici zabavila skupina maskovaných ozbrojenců. Celou situaci se pokusil zaznamenat bulharský novinář. Když si toho ozbrojenci všimli, přiložili mu zbraň k hlavě a jeho vybavení zkonfiskovali také. Přesto se svědkům události podařilo na server YouTube umístit video, které celou akci zaznamenalo. Jeho autor to komentoval slovy: „V Simferopolu je tohle už normální.“ Reportéři italské televize SKY TG24 přišli obdobným způsobem o veškerou elektroniku ještě dříve, než se jim podařilo projet checkpointem, který spojuje pevninskou Ukrajinu s Krymem. Spolupracovnice BBC Olga Ivšina byla zadržena a následně obviněna ze špionáže ve prospěch Velké Británie. Po několika hodinách byla propuštěna s varováním, ať už se na Krym nevrací. Simferopolské Centrum pro investigativní žurnalistiku, bašta nezávislých médií na Krymu, bylo několik hodin okupováno maskovanými muži z řad Krymské fronty, kteří novináře varovali před vydáváním „lživých“ informací.
Černá díra
Krymský parlament přestal vydávat novinářům propustky na svá zasedání. Podle slov bulharského reportéra Maria Gavrilova z Bulharské národní televize je oficiálním argumentem to, že „propustek už bylo vydáno dost“ a nikdo z politiků nemá zájem o to, aby o nich média vydávala „nepravdivé a dezinterpretující“ informace. Parlament viní média i ze zbytečného šíření paniky, a proto se rozhodl ochránit veřejnost před jejich negativními vlivy úplnou cenzurou.
Na Krymu došlo k přerušení vysílání všech ukrajinských televizních kanálů (kromě vědeckého programu Tonis), a to jak státních, tak soukromých, včetně oblíbeného zábavního kanálu Černomořská TV. Na jejich vlnách lze dnes naladit ruské státní televizní stanice jako například Rusko 24. Hackerským útokům byly vystaveny internetové verze některých médií, jejichž cílem bylo zpomalit fungování serveru a odradit tak případné zájemce od získání informací. Ukrajinská společnost UkrTelekom, která poskytuje mobilní pokrytí, pevnou telefonní síť i internet na Krymu, od konce února prakticky nefunguje. Řada lidí tak nemá přístup k internetu, a tedy ani k různorodým informacím. Ukrajinská Vrchní Rada na krymské (ruské) obstrukce reagovala přijetím opatření, které zabraňuje vysílání ruské státní televize na území republiky. I přesto, že její rozhodnutí bylo organizacemi pro svobodu tisku kritizováno, oproti ruským opatřením jde o pouhou kapku v moři.
Lepší už to nebude
Generální tajemník Reportérů bez hranic Christophe Deloire řekl, že „za situace, kdy celý svět sleduje dění na Krymu, ti, kteří poloostrov ovládají, mají povinnost zajistit přístup k informacím.“ Cenzura je podle něj naprosto neakceptovatelná. Z Krymského poloostrova se ale stala mediální černá díra, která pohlcuje všechny „lživé, dezinterpretující a tendenční“ informace, tedy ty, které nejsou v souladu se záměry Krymského parlamentu a Ruska. Přístup k informacím a možnost je předávat mají téměř výhradně prověření novináři, v drtivé většině ruského původu. Míra cenzury a frekvence útoků na novináře je nebývalá, což značně ztěžuje práci všech novinářů, kteří se nechtějí přizpůsobit diktátu krymských politiků. Jakékoliv informace, které nám mohou západní reportéři z Krymu přinést, jsou podle všeho tvrdě vybojované. Pokud se Krym skutečně připojí k Rusku, tak už to o moc lepší asi nebude.
