Pokud bychom chtěli kanadská média vystihnout třemi přívlastky, rozhodně bychom měli zmínit významný vliv USA, dvojjazyčnost a důraz na regionální periodika.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Stock.xchng
Kanadský mediální sektor je velmi vyspělý, přesto v poslední době dochází ke snižování nákladů především tištěných periodik. Důvodem je hlavně nástup digitálních technologií a vysoká dostupnost mediálního obsahu na internetu. Kanadské televizní kanály, noviny a časopisy jsou z valné většiny vydávány za účelem zisku a jejich provoz je hrazen z reklam a předplatného. I tak jsou ale ve zdejších médiích potřeba četné státní intervence a regulace, aby tato oblast mohla prosperovat.
Vzhledem ke kanadské geografii, historii a politice je také potřeba brát v potaz určitá specifika, která místní média ovlivňují. Tímto nejvýraznějším rysem bude nejspíše značný vliv americké mediální produkce. Díky kulturní a jazykové blízkosti Kanady a USA nabízejí kanadské kabelové televize mnoho amerických kanálů, například ABC, CBS či FOX. Podobná situace je také u rádiových stanic a tištěných médií. USA mimo jiné dodává Kanadě řadu specializovaných periodik, která by v Kanadě samostatně nebyla ekonomicky udržitelná. Rozsah amerických programů je ovšem regulován. Jedním z regulačních opatření je například možnost udělovat licence pro televizní či rádiové vysílání pouze kanadským občanům a společnostem.
Země bez identity
Podle Johna A. Irvinga, jenž v roce 1969 vydal knihu Mass Media in Canada, je kanadský mediální model zcela odlišný od zbytku světa. Důvodem je podle něho především to, že Kanaďané postrádají kolektivní identitu. Tento problém podle Irvinga pramení jednak z již zmíněné blízkosti s USA, ale také z kanadské jazykové i kulturní roztříštěnosti. Tím, že USA zahlcují Kanadu svými programy a periodiky, si tato země podle Irvinga nebyla schopna svou mediální identitu vytvořit. Irving dodává, že v případě neexistující kanadské identity také hrají roli rozdíly mezi anglofonní a frankofonní populací. Autor ve své knize píše, že se zatím žádnému kanadskému masovému médiu nepodařilo oslovit obě tyto populační skupiny současně. Přestože je Irvingova kniha stará již více než čtyři dekády, jeho postřehy jsou v Kanadě stále aktuální.
O to, že Kanada uznává dva oficiální jazyky, tedy angličtinu a francouzštinu, se v roce 1969 zasloužil tehdejší kanadský premiér Pierre Trudeau. Díky němu se oba dva jazyky na federální úrovni staly oficiálními pro veškeré vládní služby, dokumenty i celoplošná média. Uznání obou dvou jazyků bylo a je spíše symbolické – francouzsky v Kanadě dnes hovoří jen 20 % obyvatel a ve většině anglicky mluvících kanadských provincií je francouzština zcela okrajová. Trudeauovým cílem bylo především uklidnit dlouhotrvající nepokoje vyvolávané frankofonní populací. Přestože se napětí mezi anglicky a francouzsky mluvícím obyvatelstvem díky uznání obou jazyků poněkud zklidnilo, na značné kulturní a politické rozdíly lze v Kanadě narazit dodnes, a to i v médiích. V současné době musejí veřejnoprávní (především tištěná) média psát a vysílat v obou jazycích. Specifikem je provincie Quebec s vlastními frankofonními médii.
Síla komunitních novin
Skutečnost, že je Kanada velmi rozlehlá a jazykově i kulturně roztříštěná, se odráží také v obsahu jejích médií. Celoplošně vycházejí pouze dva deníky – The Globe and Mail a The National Post. Velkou tradici zde totiž mají především lokální, komunitně zaměřená média. Tištěná regionální periodika jsou většinou placena z reklam a distribuována bezplatně, jejich obsah je zaměřen na lokální i globální dění. Téměř všechna kanadská města mají kromě svého deníku také řadu komunitních novin. Právě komunitní periodika čte nejvíce Kanaďanů. Podle organizace Community Media Canada čte komunitní noviny 74 % dospělých, zatímco běžné deníky pouze 63 %. Důležitým faktorem je i to, že komunitní noviny vycházejí také v odlehlých venkovských oblastech, kde žije šest milionů Kanaďanů. Kromě deníků a komunitních novin vycházejí v Kanadě také některé specializované týdeníky. Ty se ovšem, až na výjimky, překvapivě nevěnují politice, ale spíše životnímu stylu, kulinářství a podobně.
