Organizátoři Českého slavíka a jejich sponzor Mattoni pocítili sílu nezvládnuté korporátní komunikace v prostředí sociálních sítí a sjednocené komunity virtuálních nepřátel.
Foto: Ilustrační. Zdroj: stock.xchng
Stává se to pravidelně – zjevný komunikační lapsus firmy nebo jednotlivce následovaný okamžitou vendettou internetových diskutérů, kteří jsou často schopni vyvolat pěkný poprask i ze zdánlivě banálních historek. Někdy je internetová kritika přehnaná nebo dokonce nemístná, ale facebookoví nadšenci často narazí na kafku, tedy admina, který se chytne na jejich trollování a slétnou se kolem jako hejno supů, po jehož náletu zůstává vybraná oběť většinou KO. Málokdy se souboj protáhne na více kol. Vybrané úlety pak kolují po internetech a nejlepší modelové případy fungují jako zlaté hřeby přednášek o sociálních médiích.
Pravděpodobnost komunikačního přehmatu se obvykle zvyšuje v případech, kdy má správu internetových profilů na starosti proaktivní zaměstnanec nebo přímo majitel. Vzpomeňme třeba Mgr. Radovana Kalužu, který se z role otloukánka diskusního serveru Okoun dokázal prodrat až na plátna menších kin v hlavní roli dokumentárního filmu píseckých studentů, mapujícího každodenní život tohoto ostravského milionáře a internetové celebrity.
LINK: http://www.aerovod.cz/katalog/mgr-radovan-kaluza/
Horší je, když komunikaci nezvládne specializované oddělení nadnárodní společnosti, státní instituce nebo jiného velkého podniku, kde by z logiky věci měli sedět profesionálové. Občas pak selže i najatá reklamní agentura. To se povedlo i v aktuální kauze soutěže Mattoni Český Slavík, jejíž organizátoři na poslední chvíli vyřadili horrorcorového rappera Řezníka z internetové soutěže o sto tisíc korun na natočení profesionálního videoklipu.
Tři roky nestačily, KMV se nepoučily
Kauza Řezník se principielně podobá komunikačnímu průšvihu soutěže Roztanči Česko 2. Tu v roce 2010 sponzorovaly ledové čaje Aquilla, shodou okolností také spadající do portfolia Karlovarských minerálních vod. Soutěžící měli za úkol natočit video, ve kterém si „se svými kamarády při tanci předávají láhev Aquila Tea.M čaje“. Pro podezření z machinací s internetovým hlasováním vyřadili organizátoři z agentury OgilvyOne ze soutěže spot autorů Kazmy a Meldíka, videobloggerů portálu Stream.cz.
Agentura ale nebyla schopná definovat, kolik hlasů mělo být zfalšovaných, a její vysvětlování pouze přililo další olej do ohně – Kazma s Meldíkem si jednání se zástupci soutěže nahráli skrytou kamerou a výsledek použili na webu Mysenevzdame.cz, který k případu vytvořili. O kauze dokonce narapovali písničku a natočili videoklip, čímž jsme zpátky u Řezníka. Kompromisním výsledkem kauzy Aquilla bylo odeslání nákladu balených vod a limonád do oblastí tehdy postižených povodněmi na náklady KMV. Pro pořádek ještě dodejme, že Kazma s Meldíkem mohli vyhrát šedesát tisíc korun, tedy o čtyřicet méně než Řezník.
Opakování některých chyb z kauzy Roztanči Česko v souvislosti s vyřazením Řezníka naznačuje poněkud krátkou paměť zadavatele. A i když se to možná nezdá, o ukradeném vítězství Kazdy s Meldíkem se svého času psalo i v mainstreamových denících. Letošní aférka zlatých slavíků je ale nejen z hlediska mediálního zájmu o něco vyšší váhová kategorie. Přes značný ohlas médií je zřejmé, že PR potenciál aktérů obou soutěžních kauz představuje pár desítek skalních aktivistů a několik stovek virtuálních příznivců, schopných v případě potřeby koordinovaných akcí na podporu svého internetového vzoru.
Jak už dnes ví skoro celé Česko, rapper Řezník se pod maskou kostlivce jmenuje Martin Pohl, a kromě rapování o pedofilním znásilňování nebo upalování bezdomovců točí amatérské filmy, vydává počítačové hry nebo zásobuje kreslenými vtipy černohumornou sérii Martyho frky, která se dočkala i knižního vydání. Jenom zmíněné frky mají na Facebooku skoro padesát tisíc příznivců, což je na české poměry slušné číslo – oficiální Řezníkův profil má po aktuální mediální masáži necelých třicet pět tisíc fanoušků. Přímý přenos z vyhlášení letošního Českého slavíka sledovalo podle organizátorů jeden a půl milionu diváků, do soutěže přišlo celkem sto dvacet tisíc hlasů.
Solidární gesta a skutečné problémy
Gesto některých Řezníkových kolegů z řad naší popkultury, kteří se rozhodli vrátit získané slavíky nebo se nadále nechtějí soutěže účastnit, je takovou hezkou pózou, která nikoho nic nestojí a ani nic neřeší. Nezdá se mi, že by zmanipulované hlasování jedné lokální soutěže mohlo být natolik závažným společenským problémem, kvůli kterému by si hvězdy a hvězdičky našeho šoubyznysového nebe nedokázali vymyslet prospěšnější činnost a neztráceli čas imaginárním bojem proti cenzuře. Organizátoři neporušili pravidla soutěže a komunikační zdatnost sponzorské Mattoni, která navíc vykazuje konstantní ne/úroveň, se může obrátit jen proti ní samé.
Řezník tak díky své cílevědomosti opět dosáhl svého – mluví se o něm a zájem o jeho výtvory úměrně stoupá. Jako dobrý obchodník vystudoval pražskou VŠE a jeho cit pro marketing a kontroverzní témata jasně naznačuje, že o Martinu Pohlovi a jeho tvorbě ještě uslyšíme. Koneckonců, jeho „kauza“ se táhne už několik let, dvakrát stál kvůli své tvorbě před soudem. Před třemi lety byl spolu s žánrově spřízněnými rappery Hrobkou a Pitvou obviněn za výzvy k násilí vůči bezdomovcům a cizincům, ztvárněné v klipu Konečné řešení. V roce 2011 ale soud uznal právo umělců na svobodu vyjádření a rappery osvobodil.
Dneska Slavík, zítra celý svět
Koncem roku 2012 byl Martin Pohl obviněn ze schvalování trestného činu kvůli výrobě a distribuci triček s podobiznou norského teroristy Anderse Breivika a nápisem Call of Duty. Vyšetřování bylo zahájeno poté, co v triku dorazil do školy jeden patnáctiletý žák v Břeclavi. Bohužel mi už Google neprozradil, jak tento případ dopadl, ale vzhledem k aktivitě tuzemských úřadů by mě nepřekvapilo, kdyby řízení ještě stále běželo.
Když si odmyslíme solidární houf, přetvářejícího Řezníka na symbol svobody slova, smrskává se celá kauza na jednoho tvůrčího ducha, kterého baví provokace a nezdráhá se ji využít. Proti němu stojí nedostatečně zvládnutá komunikace důvodů, kvůli kterým organizátoři Českého slavíka jeho práci vyřadili ze soutěže. Komunikační profesionálové získali další argument, proč by měli zadavatelé podobné aktivity svěřovat odborníkům. Jak ale ukazuje případ Kazmy s Meldíkem, ani v takovém případě nemají organizátoři stoprocentní jistotu, že se podobná lavina internetové solidarity nepřihrne i do jejich údolí.
Jako jediný zajímavý moment Řezníkovy kauzy tak vnímám jazykovou svéráznost tuzemských korektorů, kterým nestačí přechylování cizích ženských jmen, tak svévolně mění některá anglická slovíčka. K Řezníkovi tak tvrdohlavě přidávají označení raper, tedy kostrbatou angličtinou vyjádřený pachatel znásilnění. Rodilý mluvčí by v této souvislosti použil výrazu rapist. A rapující umělec je prostě rapper, i když zrovna recituje o znásilnění vaší dcerky.
