Jedním z hlavních zdrojů informací o situaci na východních hranicích Ukrajiny je už několik týdnů hnutí Informační odpor. Ukrajinská média čerpají zprávy „z fronty“ ani ne tak z tiskových konferencí ministra vnitra nebo šéfa Státní bezpečnosti Ukrajiny, jako z facebookových postů Dmytra Tymčuka.
Foto: Referendum v Doněcku. Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajina nebyla na válku s Ruskem připravena. Jen pro dokreslení situace je dobré vědět, že v roce 2010 ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl dále usilovat o vstup do NATO a rozhodl, že Ukrajina bude zemí mimoblokovou. Jako taková by, podle znalců v oboru, pro zajištění svého území potřebovala asi půlmilionovou armádu.
Oslabená infiltrací
Ale Ukrajina postupovala přesně opačně. Na armádu se rok od roku vynakládalo méně peněz a její stavy se snižovaly. V roce 2012 jmenoval Viktor Janukovyč ministrem obrany Dmytra Salamatina, který byl do roku 2005 občanem Ruské federace. A to nebyl jediný Rus a bývalý občan RF v Janukovyčově týmu. Jeho nástupce Pavlo Lebeděv stejně jako premiér Mykola Azarov také pocházejí z Ruska. Vedoucí státní správy ochrany Ukrajiny a pozdější šéf Státní bezpečnosti Ukrajiny Igor Kalinin (bývalý pracovník KGB SSSR) je rovněž národností Rus. Velitel osobní ochranky ukrajinského prezidenta Vjačeslav Zanevský byl občanem RF a ukrajinské občanství získal až ve službě u Janukovyče. Podle ukrajinských expertů byly ukrajinské silové složky infiltrovány ruskými agenty asi z 30 procent. Když krymský parlament obsadili ozbrojenci, nová ukrajinská vláda ještě ani nebyla kompletní. Ukrajinská armáda byla bez ministra obrany. Speciální složky ministerstva vnitra Berkut byly novou parlamentní většinou rozpuštěny, posléze vyšlo najevo, že někteří její členové přešli do řad tzv. Krymské sebeobrany. Jednotky ministerstva vnitra byly po událostech na Majdanu demoralizovány. Státní bezpečnost vzhledem k infiltraci nebyla příliš funkční a v některých regionech nad ní Kyjev ztratil kontrolu.
Informační válka
Tím spíše nebyla Ukrajina připravená k informační válce, která tvoří velkou součást hybridní války vedené Ruskem. Teprve 25. března (téměř měsíc po začátku událostí na Krymu) Kyjevský obvodní správní soud rozhodl o pozastavení vysílání na území Ukrajiny čtyř ruských televizních kanálů, mezi něž patřily První kanál, RTR, NTV a Rosija 24. Do dvou dnů zastavilo vysílání ruských kanálů 90 procent operátorů. Celou dobu byla polovina Ukrajiny masírována ruskými propagandistickými sdělovacími prostředky a dezorientovaná mlčením Kyjeva. Nejhůře situace vypadala v době, kdy ruské jednotky obsadily Krym a odřízly jej od kontinentální Ukrajiny fyzicky i informačně. Prakticky okamžitě bylo na Krymu zastaveno vysílání ukrajinských médií. Asi po dvou týdnech oznámila nevládní organizace Centrum vojensko-politického výzkumu, že od 2. března zahajuje činnost občanské hnutí Informační odpor, které si vzalo za úkol sledovat a informovat o situaci na Krymu a na východních hranicích Ukrajiny. Pro mnohá média i obyčejné uživatelé internetu to byla jediná možnost, jak přijít k informaci, kterou nebylo potřeba ověřovat. Ministerstvo vnitra, které spolu se Státní bezpečností Ukrajiny řídí Antiteroristickou akci na východě země, často, ať už z jakýchkoli příčin, podávalo během jednoho dne protichůdné informace.
Zprávy z Facebooku
Zprávy od Dmytra Tymčuka se na Facebooku objevují minimálně dvakrát denně. Dnes už jsou překládány, opět dobrovolníky, do angličtiny, polštiny, litevštiny, francouzštiny. Ruská média zpočátku zpochybňovala existenci samotného Dmytra Tymčuka, který je koordinátorem a zatím jedinou známou tváří Informačního odporu. Dmytro Tymčuk ale není vymyšlena osoba a mezi odborníky v oboru je známý. Vystudoval Fakultu žurnalistiky na Vysoké vojensko-politické škole ve Lvově, jako vojenský žurnalista sledoval činnost ukrajinského kontingentu v Iráku i Kosovu. Má velmi dobré a důvěryhodné kontakty v armádě a je to odborník, který dokáže odhadnout, která informace se může a která z bezpečnostních důvodů nesmí zveřejňovat.
Dnes už pořádá tiskové konference a rozhovory s ním tisknou nejen ukrajinská, ale i světová média. V Ukrajině patří k nejsledovanějším osobám na internetu. Číst jeho facebookové posty je zajímavé i tím, že si v nich dovoluje kritizovat činnost Kyjeva i Kremlu. Informační odpor supluje funkce státu. „To, čím se zabývá naše skupina, by měl dělat stát,“ říká Dmytro Tymčuk, „my zajišťujeme jen operativní informaci. A v podmínkách drsné konfrontace se sousedním státem by se měla vést i silná kontrapropaganda a měly by se provádět informačně psychologické operace. Samozřejmě ukrajinské speciální služby na to mají odpovídající strukturální sekce. Jenže ty jsou orientované především na práci ve válce a Ukrajina, jak je známo, dnes ve válečném stavu není. Těmto strukturám se nikdy nevěnovala náležitá pozornost ve smyslu zajištění a rozvoje. Kromě toho takové struktury by mohly mít efekt jen v případě, že bychom měli jediné koordinační centrum, které by bylo součástí například Rady bezpečnosti Ukrajiny. Ale takové centrum Ukrajina nemá.“
Informační odpor je další z dobrovolných, občanských, neplacených hnutí, které vzniklo po Majdanu a které nahrazuje nefunkční instituce státu. I když se objevují názory, že ukrajinská revoluce zlikvidovala poslední zbytky státnosti Ukrajiny, skutečnost bude asi jinde. Majdan se mohl projevit v takové síle právě kvůli tomu, že tyto instituce už byly jen prázdné skořápky.
