V nejbližších dnech by měl začít vycházet nový internetový deník Echo24, který už nyní částečně funguje na své facebookové stránce. Zdá se, že tento projekt by mohl vyplnit díru, která vznikla po loňském zemětřesení na našem mediálním trhu.
Foto: Dalibor Balšínek v roce 2011. Zdroj: Profimedia.cz
Poté, co loni převzal podnikatel a vrcholový politik Andrej Babiš Mladou frontu DNES a Lidové noviny, nemají nelevicoví čtenáři, lačnící po „stoprocentně“ nezávislém zpravodajství a publicistice, co číst. Jsou tu sice Hospodářské noviny, které se mohou pochlubit celou řadou zajímavých komentátorů v čele s Jindřichem Šídlem, Petrem Honzejkem či Petrem Fischerem, ale tím jejich přednosti téměř končí. Politické zpravodajství zde ustupuje do pozadí, deník se v rámci boje o přežití nejspíše soustředí především na byznysmeny. Navíc jeho majitel Zdeněk Bakala je tak trochu ve střetu zájmů, když je díky vlastnictví OKD důležitou postavou české ekonomiky, známé jsou i jeho politické vazby na Karla Schwarzenberga či Bohuslava Sobotku. Tento střet zájmů sice není u Bakaly tak drastický jako u majitele Agrofertu a ministra financí Babiše, ale zavírat oči před ním nelze.
Dobří komentátoři se vracejí
Za této neveselé situace se objevuje světlo na konci tunelu v podobě chystaného deníku Echo24, za nímž stojí nedávný šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek. Ten získal pro nový deník i několik svých někdejších spolupracovníků z Lidovek. Jedná se například o komentátory Lenku Zlámalovou, Daniela Kaisera, Martina Weisse a Ondřeje Štindla nebo editorku Kamilu Klausovou. Balšínek dále angažoval zkušené reportéry, mezi něž patří i Vladimír Ševela, jemuž nedávno v MF DNES neprodloužili smlouvu.
Pro Echo24 by měli pracovat i externí publicisté (např. Bohumil Doležal nebo Adam Gebrian), kteří v minulosti psali také pro Lidové noviny. Vznikajícímu webovému deníku se tak povedlo shromáždit tým složený z výrazných osobností české žurnalistiky, z nichž většina prokázala jistý charakter už tím, že se odmítla podílet na hře na nezávislé noviny vlastněné ministrem financí a velkopodnikatelem v jedné osobě. Tito lidé opustili teplé místo ve velkém mediálním domě a zapojili se do riskantního podniku.
Financiérem projektu Echo Media, jenž by měl kromě deníku zahrnovat i týdeník a specializované weby, je bývalý šéf společnosti Patria Jan Klenor, u něhož na rozdíl od Babiše, Bakaly či Křetínského (spoluvlastník Blesku a Reflexu) není na první pohled patrný střet zájmů v politice či ekonomice. Další velkou výhodou se zdá být promyšlený projekt, na kterém zúčastnění pracují již několik měsíců. Kdo četl rozhovor s Daliborem Balšínkem na portálu Mediaguru.cz, pravděpodobně nabyl dojmu, že tento zkušený mediální hráč přesně ví, co chce. Nehodlá se orientovat na masy, ale na čtenáře, kteří chtějí mít přehled o tom nejdůležitějším v politice a byznyse. Echo24 by nemělo chrlit zprávy jak na běžícím pásu, nýbrž přinášet pouze to nejdůležitější, přičemž nejde o rychlost, ale kvalitu zpracování a zasazení informace do kontextu. Přesně tak by měla vypadat žurnalistika s velkým „Ž“ lišící se od roztěkaného infotainmentu charakteristického pro internetové zpravodajské servery, kde se většinou jen překlápějí zkrácené zprávy z agentur.
Čtenáři, otřes se!
Na Echo24 samozřejmě číhá nejedno riziko. Na prvním místě jsou „překvapivě“ peníze. Může podobný projekt přežít v době, kdy jsou lidé čím dál méně ochotni za informace platit? Uživí se případně díky vysoké návštěvnosti pouze z inzerce? Vždyť, jak bylo řečeno, nebude cílit na masy. Když někdo dělá nízkonákladový web, příjmy z reklamy mu mohou stačit na živobytí, ale Echo bude platit špičkové redaktory a komentátory. I proto stále nezavrhuje, že časem částečně přejde na placený obsah. Na počátku by se mělo platit pouze za zmíněný týdeník obsahující delší, analytičtější texty, přičemž zatím není jasné, zda bude vycházet pouze elektronicky, nebo se objeví i v papírové podobě. Tady se ovšem nelze ubránit pochybnostem, zda je u nás momentálně tak silná poptávka po novém týdeníku. Dosud známí komentátoři Echa se zdají být názorově blízko současné linii týdeníku Reflex, kde ostatně někteří z nich v posledních měsících publikovali. Uživí se dva podobné týdeníky? Jistě, týdeník Echo se chce především soustředit na politiku, ekonomiku a kulturu, což ho od „plnoformátového“ Reflexu odlišuje, ale jistá názorová blízkost tu zkrátka je. Na druhou stranu ještě nevíme, co s Reflexem udělá nedávná změna vlastníka.
Při věštění budoucnosti Echa by bylo zajímavé vědět, jaká byla věková struktura čtenářů „předbabišovských“ Lidových novin, na které Echo, už jen kvůli svému personálnímu složení, nemůže nenavazovat. Zdá se mi, že jejich značnou část tvořili starší lidé, kteří stále ještě nejdou s dobou, neboť dávají přednost „papíru“ a jsou dodnes ochotni utratit pár kaček za denní tisk. Získat tyto lidi může být pro přežití Echa klíčovým úkolem. Kdyby navíc Balšínek a spol. naučili mladé lidi, že na webu se za prvotřídní novinařinu platí, měli by vyhráno. Není to však momentálně téměř nadlidský výkon? Aby větší počet lidí sáhl do peněženky, musel by být obsah Echa mimořádně kvalitní. Zajímavé komentáře, které budou Lenka Zlámalová, Martin Weiss a spol. bezesporu psát, stačit nemusí. Tohle všechno ale Dalibor Balšínek bezpochyby ví.
Přes všechny naznačené pochybnosti se jedná o zdaleka nejzajímavější projekt, který se na české mediální scéně v posledních letech objevil – alespoň tedy pokud jde o seriózní zpravodajství a publicistiku. Dodrží-li Dalibor Balšínek sliby o snaze dělat nezávislou a kvalitní novinařinu, měli bychom mu přát úspěch. A neplatí to pouze pro letité příznivce Lidových novin, kteří „svůj“ deník přestávají poznávat. Platí to i pro ty, kteří věří, že poctivě dělaná žurnalistika může přežít i v rozpínajícím se světě internetu, chytrých telefonů a sociálních sítí. To by byla skvělá zpráva nejen pro mnoho z branže utíkajících novinářů, ale též pro celou českou společnost.
