Oceňovaný investigativní novinář a autor několika publikací Jeremy Scahill procestoval nejednu exotickou zemi, aby mohl podávat svědectví z těchto bohem opuštěných zákoutí planety.
Foto: Jeremy Scahill. Zdroj: Profimedia.cz
Americký novinář Jeremy Scahill zahájil svou dráhu jako neplacená pomocná síla v nevýdělečné zpravodajské relaci Democracy Now! . Scahill se zde nejdříve naučil, jak zacházet s technikou ve studiu, a teprve později se seznámil s žurnalistickým řemeslem jako takovým. Měl k tomu přímo ideální podmínky, protože v relaci dodnes pracují další cenění američtí novináři, především Amy Goodman a Juan Gonzales. Scahill mohl na začátku své kariéry spolupracovat také s tehdy nepříliš známým režisérem a filmovým dokumentaristou Michaelem Moorem.
Proti Chevronu a „sankcím hromadného ničení“
Scahill se postupem času v Democracy Now! vypracoval a začal pracovat jako producent a korespondent pořadu. Společně se svou kolegyní Amy Goodmanovou obdržel prestižní novinářskou cenu George Polka za rok 1998 za rozhlasový dokument, který pojednával o roli nadnárodní ropné korporace Chevron při zabití dvou nigerijských environmentálních aktivistů nigerijskou armádou. Tentýž rok Scahill navštívil Irák, aby mohl posluchačům a divákům Democracy Now! zprostředkovat svědectví o děsivých dopadech angloamerických hospodářských sankcí na iráckou populaci a ekonomiku a bombardování pozic iráckého režimu Clintonovou administrativou v rámci bezletové zóny. Jeremy Scahill byl jedním z mála západních reportérů, kterému byl umožněn přístup do vězení Abú Ghrajb ještě v době, kdy Irák ovládal Saddám Husajn.
Trable na Balkáně
V roce 1999 se Scahill zabýval konfliktem, který vypukl v tehdejší srbské enklávě v Kosovu. Novinář působil v Bělehradě i v samotném Kosovu. V článku otištěném v měsíčníku International Socialist Review Scahill obvinil některé ze členů mise OSN v Kosovu (UNMIK) z toho, že se podíleli na zločinech Albánců proti srbským civilistům. Novinář nicméně v textu nezohlednil, že těmto zvěrstvům v uplynulém roce předcházela etnická čistka Albánců, již zorganizovaly srbské ozbrojené síly. Po smrti srbského prezidenta Slobodana Miloševiče v roce 2006 Scahill obvinil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z toho, že na poraženou stranu, tedy Srby, aplikuje spravedlnost vítězů konfliktu s tím, že tribunál je pouze slabou náhražkou skutečného mezinárodního soudu. Nicméně kritikové Scahillovi vytýkají, že se v případě konfliktu na Balkáně soustředí výlučně na omezené incidenty, konktrétně na zločiny etnických Albánců, a jeho vývody postrádají komplexní obraz válečných událostí.
Válka proti terorismu
Jeremy Scahill se coby americký novinář zajímá především o zločiny své vlastní vlády všude po světě, a to s nelíčeným zápalem. Mezi lety 2001 až 2003 působil v Iráku jako reportér a pracoval pro různá média, v první řadě pak pro Democracy Now!, a přinášel očitá svědectví o negativních následcích americké války proti terorismu, kterou po teroristických útocích z 11. září 2001 zahájil prezident George W. Bush. Scahill informoval také o dramatických událostech ve válkou sužovaném Afghánistánu, dále pak třeba v Jemenu, ale i na domácí půdě. Pokrýval například dění v Louisianě zasažené hurikánem Katrina. Scahill se pravidelně objevuje v celé řadě pořadů a programů sdělovacích prostředků středního proudu – namátkou ABC World News, CBS Evening News, NBC Nightly News, CNN, MSNBC atd. Jeho reportáže a texty vyšly tiskem ve světově významných médiích typu BBC, The Los Angeles Times či The Guardian, ale i v progresivních levicových periodicích, jako jsou Alternet, Zmag nebo Counterpunch.
Scahillova novinářská práce dokonce podnítila několik vyšetřování v americkém Kongresu – například v roce 2010, kdy novinář předstoupil před zvláštní komisi, aby zde svědčil o „stinných válkách“, které Spojené státy vedou v Pákistánu, Jemenu nebo Somálsku. Scahill upozornil na skutečnost, že Obamova administrativa ruku v ruce se CIA provádí v těchto zemích tajné, především bezpilotní útoky, aniž by o nich uvědomila Kongres, americkou veřejnost a světové sdělovací prostředky. O rok později se Scahillovi podařilo odhalit existenci protiteroristického centra v Somálsku řízeného CIA a taktéž i existenci tajného vězení tamtéž, kde podle výpovědi jednoho z představitelů americké vlády somálský bezpečnostní aparát ve spolupráci s americkými agenty vyslýchá zadržené osoby. Scahill se také stal uznávaným odborníkem na téma mimosoudních poprav prováděných primárně v zemích, které jsou partnery americké vlády.
Vzestup nejmocnější žoldnéřské armády na světě a špinavé války
Scahillova první kniha s názvem Blackwater: The Rise of the World’s Most Powerful Mercenary Army, která se stala bestselerem, byla vydána v roce 2008. Autor v knize líčí kontroverzní aktivity vojenské a bezpečnostní firmy Blackwater, nyní Academi. Další autorova publikace z roku 2013 se jmenuje Dirty Wars: The World Is a Battlefield. Ústředním tématem knihy je skutečnost, že Obamova administrativa navázala na Bushovu doktrínu a pokračovala ve vesměs utajovaných válkách ve „světě, který je bitevním polem“. V průběhu těchto vojenských aktivit dochází k cílenému usmrcování osob podezřelých z páchání teroristických aktivit. Nicméně ověřené zprávy hovoří o tom, že v této „válce“ umírá mnoho civilistů a hrozba terorismu, či dokonce možnost teroristického útoku na půdě Spojených států, je naopak zvyšována. Kniha byla ještě tentýž rok zfilmována a snímek získal nominaci na Oskara v kategorii nejlepší dokument.
Na podzim roku 2013 Scahill spolu s renomovaným americkým novinářem Glennem Greenwaldem žijícím dlouhodobě v brazilském exilu a americkou filmovou dokumentaristkou Laurou Poitrasovou, která trvale žije v Německu, založil onlajnový investigativní novinářský web The Intercept. Novinář zároveň pracuje v neziskové mediální organizaci The Nation Institute zastřešující časopis The Nation a pokračuje ve spolupráci s řadou sdělovacích prostředků jak ve Spojených státech, tak v zahraničí.
Investigativní činnost Jeremy Scahilla nepostrádá dramatické napětí, nebezpečí a snahu dobrat se pravdy, ačkoliv jde o pravdu mnohdy nepopulární. Avšak tato pravda v žádném případě nekoresponduje s masovou produkcí velkých médií, je konfrontační a plná kontroverze, a je patrné, že zůstává většinou ve „stínu“.
