MEDIAINFO

Nestačí Vám dnešní zprávy? Chcete vědět, co se stane zítra a proč? Možná by stálo za to změnit formát internetového a televizního zpravodajství.

Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz

Když se psal počátek srpna 2011, nabyl jsem u zpravodajství o občanské válce v Libyi dojem, že vím, co se stane, lépe než BBC. Můj náskok oproti BBC nebyl v tom, že bych věděl něco, co oni ne, ale v lepší schopnosti přisuzovat probíhajícím událostem správnou váhu na základě jejich významu pro věci příští. Pravda, sledováním daného konfliktu jsem strávil skutečně hodně času. Ale stejně, BBC je zavedené médium, a tak by měla vědět, jakou hodnotu přisoudit jednotlivým událostem ve světě. Podobné pocity jako dříve u Libye mám dnes u Sýrie, kde takřka stranou mediálního zájmu postupují bojovníci Islámského státu (dříve ISIL).

V zajetí „aktuálna“

Problém však podle mne nespočívá v tom, že by BBC neuměla dělat svoji práci, ale v nastavení západního modelu zpravodajství obecně. Naše kultura totiž vnímá čas jako přímku směřující z minulosti do budoucnosti. Technologie nám dnes sice dovolují informovat o tom, co se stalo, a živě sdělovat, co se právě odehrává. Budoucnost však máme z velké části nepokrytou. Asi jedinými oblastmi, kde se dnešní média dívají systematicky dopředu, jsou volební zpravodajství, počasí a sport. Ostatní zprávy v sobě nesou předpověď budoucího dění nanejvýše ve formě „analytického okénka“, kde je rozhovor s expertem, jenž však často odpovídá na nešťastně položené otázky. Koneckonců, je nemožné, aby se žurnalista vyznal v tom, na co se ptá, stejně dobře jako dotazovaný odborník.

Ve zpravodajství jde o zábavu, informace a pochopení. Informací si dnes člověk sežene spoustu, možná až příliš. Zábavy je plno. To, co nám ale schází, je pochopení, souvislosti, priority pro budoucnost. Navíc skutečné zahraniční zpravodajství je popelkou, protože u diváků hraje prim sport, spotřebitelská žurnalistika a počasí, přičemž zprávy jsou nezřídka poskytovány jen ve formě infotainmentu. K čemu mi ale je zkratkovité informování o stavu bojů v Gaze? Taková informace podobna polotovaru nutí svého uživatele stát se analytikem a nějak si vše přebrat. Ten na to však nemá čas, vhled a často ani schopnosti. Existuje způsob, jak tento neutěšený stav napravit? Nabídnout čtenáři informace a myšlenky, které mu budou k užitku i ve dnech následujících?

Analytický crowdsourcing jako doplněk zpravodajských agentur

Deskripci zvládne skoro každý, kritické a analytické myšlení a uvědomování si kontextu a souvislostí je již jen pro některé a těchto nadaných jedinců je omezený počet. Inspirací do budoucna je pro mne model crowdsourcingových on-line simulací poradenské společnosti Wikistrat. V tomto textu se mu nebudu věnovat podrobně, ale stačí říci, že staré pořekadlo „víc hlav víc ví“ platí i ve světě mezinárodní politiky a bezpečnosti. Jen bylo až donedávna technicky příliš komplikované propojit po světě nejlepší mozky tak, aby společně tvořily v reálném čase analýzy a scénáře dalšího vývoje na prakticky libovolné téma (viz katalog simulací zde), které jsou víc než jen součet individuální práce všech zapojených expertů. Stálo by podle mne za to vytvořit na mezinárodní a regionální úrovni něco takového i pro svět médií. Jakýsi doplněk ke zpravodajským agenturám, který by se nevěnoval tomu, co je, ale tomu, co může nastat.

Pravda, takové zprávy by nečetl každý. Avšak měly by hodnotu, za kterou už by si leckdo byl ochoten zaplatit. A jak známo, již dnes jsou některé části zpravodajských webů placené. Otázkou je, jaká role by zde zbyla na novináře. Možná by byl jakýmsi kurátorem, který by přijatý materiál selektoval a dával do atraktivní formy. V době, kdy napsání předpovědi počasí či zprávy o výsledku sportovního utkání začínají zvládat počítačové programy, by to byla vítaná možnost, jak udržet kvalitní žurnalistiku na místo jejího dalšího osekávání na úrovni jak personální, tak profesní. Vždyť proč čtou lidé dnešní zprávy? (A nemyslím zde „zvířátka na konec“ či bulvár.) Lidé je čtou proto, aby byli lépe připraveni na to, čemu mohou čelit zítra. A o tom to je. O strachu, zvědavosti, přáních a očekáváních. Minulost je za námi, přítomnost nám neustále ubíhá pod rukama. Jediné, na co se můžeme aspoň trochu připravit, je budoucnost. Tak proč toho v médiích nevyužít?