Server stopfake.org (volně přeložitelné jako stop výmyslům) vznikl v březnu jako projekt ukrajinských studentů žurnalistiky ve spojení s profesionálními novináři. Od té doby upozorňují na nepravdivé informace týkající se ukrajinské krize, které se objevily v médiích. A nejen to: autoři učí i své čtenáře, jak takové podfuky poznat.
Foto: trosky malajsijského letadla. Zdroj: Profimedia.cz
Nebezpečně pozměněná realita
Podnětem k založení serveru nebyl ani tak samotný fakt, že média vypouštějí do světa nepravdivé informace, nýbrž trend, kdy tuto informaci přebírají další média, a výmysl se tak může jako virus šířit dál a dál. Tým stopfake tedy sleduje zprávy o dění na Ukrajině a všemi dostupnými prostředky ověřuje fakta, přičemž uvádí na pravou míru omyly a nepravosti, které se dostanou na veřejnost. Podle názoru jedné ze zakladatelek serveru Margo Gontarové jsou výmysly nebo polopravdy šířené médii velmi nebezpečné, protože mění pohled lidí na svět, v němž žijí.
Tvůrci serveru tudíž chtějí svým čtenářům tak trochu otevřít oči a ukázat, že ne všechno, co média prezentují, je pravdivé. Proto také na svých stránkách alespoň ve stručnosti uvádějí postup, jak lživou informaci odhalit. Stopfake je nezávislá organizace, která není spojena s žádnou politickou stranou a je financována z darů samotných čtenářů. Vzhledem k narůstajícímu počtu dezinformací kolem ukrajinské krize se stopfake stal brzy populárním a dnes má na sociálních sítích hodně přes 50 000 fanoušků. Projekt také dokázal přilákat řadu dobrovolníků, kteří se starají hlavně o překlady pro anglickou verzi stránek, která tak funguje paralelně s ruskojazyčnou. Stopfake spolupracuje i se svými čtenáři, kteří mohou kdykoliv e-mailem upozornit na podezřelou informaci, kterou chtějí prověřit – jen za první den existence stránek přišlo takových mailů 51!
Šíří se to a nejde to zastavit
Záběr serveru je opravdu velmi široký: nejvíce se autoři zaměřují na ruská a ukrajinská média, ale do jejich hledáčku se dostaly i renomované zahraniční tituly, sledují dále i profily jednotlivců na sociálních sítích. Ve většině případů se jedná o špatné použití fotografií nebo video záznamů. V březnu tak ruský První kanál odvysílal reportáž o masovém úprku Ukrajinců do Ruska, kterou ovšem doplňovaly záběry z hraničního přechodu do Polska. Ruská televize Rusko dnes také informovala o rostoucím antisemitismu v Kyjevě – použité záběry se slogany „Smrt židům“ ale pocházely z krymského Simferopolu. Tým stopfake také odhalil kuriózní fotku, která má zobrazovat ukrajinského vojáka, pojídajícího ruku zabitého Rusa. Krvavá scéna však pochází z natáčení ruského sci-fi filmu Jsme z budoucnosti. Prohřešků se samozřejmě dopouštějí i ukrajinská média – Espreso.TV například odvysílala reportáž o prázdných regálech v obchodech na Krymu, přičemž obrazový materiál pocházel z New Yorku roku 2012, kdy obchodníci schovali své zboží před hurikánem Sandy. Nejvíce však pobuřují nesprávně použité fotky trpících, zraněných, nebo dokonce mrtvých dětí. Ty ve většině případů pocházejí ze Sýrie, jako ta, kterou na svůj Twitter dala reportérka ruského kanálu LifeNews Ermina Kotandžhyan. Svou chybu sice brzy napravila, ale jak říká Margo Gontar: „Takovou zprávu už nemůžete zastavit, šíří se. A funguje to velmi dobře, protože když vidíte umírající dítě, chcete vykřičet do světa, kdo takové zlo způsobil.“
Rozhovor ze záhrobí a jiné podfuky
Některé zprávy jsou ale výmysly od začátku do konce. Ruská státní televize například informovala o tom, že lídr ukrajinské strany Svoboda Oleg Tyahnybok v projevu prohlásil, že na Ukrajině zakáže ruštinu. Opravdová zvuková stopa ale sdělovala zcela jiné poselství: Nebudeme potlačovat jazyková práva národnostních menšin na Ukrajině. Podle stopfake se jednalo o jeden z nejúspěšnějších výmyslů ruské televize. Ruský První kanál také tvrdil, že na Ukrajině dochází nejen k upalování vojáků Berkutu, kteří odmítnou poslušnost nové vládě, ale že ve Slavjansku ukrajinští vojáci ukřižovali malé dítě a jeho matku vláčeli za tankem. Ukrajinský internetový server forUm zas na jaře publikoval rozhovor s profesorem politologie na Univerzitě v Bonnu Gerdem Langgutem, v němž kritizoval současnou vládu v Kyjevě. Jak zjistil stopfake, profesor byl tou dobou již více než rok po smrti. Další povedený výmysl, který později citoval dokonce britský deník The Guardian, byl příspěvek údajného záchranáře z Oděsy jménem Igor Rozovskij, který se objevil na sociální síti. V něm Igor tvrdil, že v Oděse mu ukrajinští radikálové zabránili pomoci zraněnému člověku, který tak jistě zemřel. Příspěvek uzavřel slovy: „Takové věci se neděly, ani když město za války okupovali nacisté“. Nikdo takový jako Igor Rozovskij ale neexistuje a fotka patří ruskému zubaři Ruslanu Semenovi.
Presumpce viny
Šíření výmyslů se samozřejmě netýká pouze dění na Ukrajině. Světové ekonomické fórum letos označilo šíření dezinformací prostřednictvím internetu za jeden z nejproblémovějších globálních trendů. Dlouhodobě se jím zabývá profesorka Farida Vis z Univerzity v Sheffieldu, která podotýká, že příjemci informací ztratili ostražitost. Velká část britských respondentů považuje podle průzkumů internet za nejspolehlivější zdroj informací. Podle profesorky Vis by se však s informacemi mělo nakládat spíše podle principu „presumpce viny“ – informaci považovat za nepravou, dokud ji neověříme, a ne naopak. Takové ověřování je ale časově velmi náročné. Rozhodně náročnější než výmysl stvořit a vypustit do světa.
