Nové vedení Číny pokračuje v uskutečňování snu Mao Ce-tunga o globální roli médií ovládaných komunistickou stranou. Kontrola Internetu se však pro něj stává stále větší výzvou.
Foto: Ilustrativní, Zdroj: Profimedia.cz
Když byl v listopadu loňského roku zvolen Si Ťin-pching do čela Komunistické strany Číny, vystoupil s proslovem, který mnozí považovali za příslib velkých změn. Si hovořil o potřebě emancipace myšlení i o nutnosti pokračovat v reformách. Ve svém projevu zdůraznil i roli médií, když řekl, že mají napomáhat tomu, aby se Čína dozvěděla více o světě a svět zase o ní. Místo uvolnění cenzury a vlivu Strany na média ale přišel opak – represe, zákaz publikovat informace ze zahraničních médií a webových stránek bez souhlasu zodpovědného úřadu, marxistická školení pro novináře či kampaň proti čínské verzi Twitteru (Sina Weibo).
Už Mao Ce-tung si uvědomoval, jakou mají média moc, a vysnil si, že jednoho dne hlásná trouba KS Číny – zpravodajská agentura Nová Čína – ovládne svět. Komunistická strana Číny se pak od 90. let, kdy v zemi došlo k velké liberalizaci ekonomiky, která vyvrcholila vstupem Číny do Světové obchodní organizace, potýkala se zásadní otázkou: jak zajistit komercializaci médií a zároveň si nad nimi udržet ideologickou kontrolu? Odpovědí se stal hybridní systém, v němž trh ovládají státní nebo polostátní konglomeráty. Ty na jedné straně chrlí nové tituly a spouští televizní kanály, aby uspokojily zábavy chtivé masy, ovšem na straně druhé nezapomínají na svůj hlavní úkol: prezentovat ten jediný “správný“ pohled na svět.
Globální agentura jako nástroj propagandy
Z agentury Nová Čína se za tu dobu stala globální zpravodajská agentura, která má vlastní televizní stanici, a pokrytím i počtem zaměstnanců je srovnatelná s AP, Reuters a AFP. Přesto Nová Čína zůstává pevně v rukou Strany a funguje jako nástroj její propagandy a jako censor. Podobně je na tom čínská státní televizeCCTV, která dnes nabízí už dvě desítky programů včetně dokumentárního či hudebního kanálu a non-stop zpravodajství v angličtině.Ostatním – pokud chtějí přežít – nezbývá než se přizpůsobit.
Sü Ming-chua z univerzity v čínském Wu-chanu ve své studii zaměřené na televizní reformy (Television reform in the era of globalization: New trends and patterns in post-WTO China) čínský systém popisuje na příkladu nezávislých produkčních společností, které se ve snaze prodat své produkty státem ovládaným televizím mnohdy uchylují ještě k větší autocenzuře než státní média. Často tak produkují seriály o chrabrých členech komunistické strany nebo patriotisticky laděné televizní show.
Mlhavá pravidla přejí autocenzuře
Také Liz Tchung, která pracovala v Pekingu jako editorka v anglicky psaném časopise The World of Chinese, považuje strach a s tím související sebecenzuru za vysvětlení, proč má Strana nad médii stále takovou moc. „Pravidla jsou dostatečně mlhavá a tresty dostatečně tvrdé na to, aby nastoupila paranoia a s ní také opatrnost,“ napsala ve svém příspěvku pro The Atlantic.
Existují ale také výjimky. Jednou z nich je Jižní týdeník (Nanfang Zhoumo), který proslul investigativní žurnalistikou a častými střety se Stranou. Ten poslední vznikl poté, co v jeho novoročním čísle vyšel místo článku volajícím po politických reformách po zásahu censorů úvodník, který oslavoval komunistickou stranu. Věc se ale dostala ven a lidé na Sina Weibo začali vyjadřovat rozhořčeným novinářům podporu. Netrvalo však dlouho a censoři začali příspěvky mazat.
Reportéři bez hranic stále označují Čínu za největší vězení na světě nejen pro novináře, ale také bloggery. Velká čínská internetová zeď (tzv. Great Firewall) blokuje veškerý potenciálně nebezpečný obsah a Čína tak má vlastní verze Facebooku (Renren), Youtube (Youku), Twitteru (Sina Weibo) i Googlu (Baidu). Přesto se veškeré naděje na přístup ke svobodným informacím upínají v první řadě k Internetu a novým médiím.
Dobrou zprávou tak může být výzkum Charlese Fenga a Steva Kuo z Baptistické univerzity v Hongkongu zabývající se cenzurou Internetu v Číně(Tracing the route of China’s Internet censorship). Autoři v něm uvádějí, že prohlášení hlavního čínského censora Liu Jün-šana o tom, jak čínská kontrola Internetu prochází krizí, zřejmě skutečně vystihuje současnou situaci. Snad to je také důvod, proč strana investuje stále více peněz do průzkumů veřejného mínění, jak v srpnu upozornil The Washington Post.
