Dosud nejméně populární prezident francouzské V. republiky François Hollande nasadil po porážce v obecních volbách koncem března nového premiéra, nejpopulárnějšího ministra socialistické vlády. „Je to karta, kterou vytáhl prezident republiky, aby zachránil svůj pětiletý mandát,“ píše levicový list Libération (31. 3.).
Foto: Manuel Valls. Zdroj: Profimedia.cz
Ne všichni si ale myslí, že Manuel Valls, jenž sestavil novou vládu a vystoupil se svým programem, bude tím správným mužem na správném místě.
Konzervativní komentátor Éric Zemmour to na rádiu RTL vidí jako opakování strategie, kterou použil v roce 1988 předchůdce Hollanda a jeho mentor François Mitterrand, když jmenoval premiérem svého rivala Michela Rocarda. „Manuel Valls v pasti Françoise Hollanda,“ nazval svůj příspěvek Zemmour v pravidelné rozhlasové kronice dne 4. dubna.
Komentátor Zemmour tím de facto ale jen opakuje názor, který již dříve vyjádřila předsedkyně Národní fronty (FN) Marine Le Penová. Ta označila jmenování tohoto „nebezpečného muže“, jak označila Vallse, za jeho „faktickou karbonizaci“. Tomu může nasvědčovat nejen 19 členů vlády, kteří zůstali z té předchozí vlády Jeana-Marca Ayraulta, ale i program, který v podstatě jen opakuje, co již na počátku roku ohlásil Hollande.
Konzervativní list Le Figaro se důkladně zastavuje nad programem, který představil Valls nečekaně po boku prezidenta v Élysejském paláci. Pro noviny je zpráva, že Francie během tří let ušetří 50 miliard euro, pouze simulací změn. Chybějí zejména strukturální reformy. „Od 31. prosince, kdy François Hollande oznámil pakt zodpovědnosti a zopakoval svou snahu ušetřit 50 miliard výdajů do roku 2017, jeho premiér neřekl více,“ píše Le Figaro (17. 4.).
Komentátor Alain Duhamel ve svém editorialu na rádiu RTL (16. 4.) ovšem míní, že se mění metoda. Valls byl totiž mluvčím Hollandovy prezidentské kampaně, a to, co opravdu umí, je prodat sám sebe. Nyní bude prodávat vlastní vládu. Duhamel shrnuje Vallsův styl: osobní inkarnace, zrychlení, odstrašení a silná autorita.
Liberálně-levicový list Le Monde připomíná, že si dal prezident Hollande velmi záležet na tom, aby byl nový premiér obklopen jeho lidmi. „Velmi obklopený solitér,“ píše Le Monde (1. 4.). Do vlády se dostali ministři, blízcí Hollandovi, včetně jeho bývalé partnerky a prezidentské kandidátky Ségolène Royalové. Ta již o sobě dala vědět v projektu ekologického zdanění. Nová vláda o 30 členech (16 ministrů a 14 státní tajemníků) si ovšem, jak připomíná Libération, udržuje striktně paritní zastoupení mužů a žen (9. 4.). „Sedm mužů a sedm žen, vláda zůstává paritní, zato omládla, a to průměrným věkem 53, 1 roku (oproti 54, 7 let pro samotné ministry),“ píše Libération.
Nový premiér, jenž nastoupil po dvaadvaceti měsících vlády Hollandovi „velmi blízkého“ Jeana-Marca Ayraulta, získal v parlamentu důvěru 306 poslanců, což není tak špatné. Přesto mu velká část socialistických poslanců nemůže přijít na jméno, když zastával často pozice, vzdálené programu socialistů – zejména kritizoval 35hodinovou týdenní pracovní dobu, projekt velmi vlivné socialistky Martine Aubryové.
Vyhoštění romské dívky Leonardy loni na podzim přimělo mnoho socialistů označovat Vallse za „Sarkozyho levice“. Dvaapadesátiletý rodák z Barcelony navíc neskrývá ambici kandidovat za tři roky na prezidenta, takže současné působení v Matignonském paláci pro něj může znamenat skutečnou „zkouškou ohněm“.
Jak z toho Valls vytančí, to teprve uvidíme, jeho první vystoupení zatím 50 % Francouzů, máme-li věřit výzkumu BVA pro i>télé/CQFD, přijímá s pochopením. (19. 4.) Nejvíce se jim líbí snížení počtu funkcionářů (73 %), snížení výdajů na nemocenské pojištění (59 %) a zmrazení platů funkcionářů (57 %). Horší to už bude se snahou o zmrazení penzí (29 %). Jak řekla Céline Bracquová z BVA, „naši spoluobčané budou raději pracovat déle, než aby brali méně.“
