Nová šéfka New York Times Jill Abramson přiznala, že se každý den nejdřív podívá do mailu na jitřní maily Mika Allena ze serveru Politico. To je přiznání, které ztěžuje pozdější zapírání.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Allenovy maily jsou jedním z hlavních strategických nástrojů konzervativního serveru Politico k „rannímu vítězství“. Ranní maily vybraným příjemcům totiž předznamenají tón dne a stanou se předmětem konverzace opinion leaderů v zemi – proto se New York Times rozhodl pro podobnou aktivitu. Abramson prohlásila, že tímto „přehledem tipů“ hodlá nastolovat agendu každého washingtonského dne. Přehled pravděpodobně nebude esejem, ale půjde o souhrn nejlepších postů a tweetů na sociálních sítích, postřehů z politické rubriky New York Times, zejména z washingtonské kanceláře. Pro New York Times to bude složité, protože časně jitřní souhrn si všichni spojují s listem Politico a jeho „Playbookem“.
NYT rozšířil svou rubriku domácí politiky, a je to už nyní patrné. Zprávy z Washingtonu zabírají podstatně více místa, zatímco dříve byly okrajovou záležitostí.
Malonákladový list Politico, na rozdíl od New York Times, které jsou „plnoformátovým“ deníkem, pokrývá pouze washingtonskou politiku, v což počítá nejen veškeré politické dění, ale také dění ve světě lobbyistů či médií. Politico vznikl odchodem dvou klíčových zpravodajů z Washington Post, který se v roce 2007 začal zmítat v krizi. Později se k nim přidal ještě asistent prezidenta Ronalda Reagana. Na rozdíl od New York Times, které jsou deníkem, funguje Politico podle parlamentních sezon. Pokud kongres zasedá, vychází pětkrát týdně, pokud nezasedá, pouze jednou. Politico má republikánskou orientaci, zatímco Timesy jsou demokratické a otevřeně demokraty podporují.
Jill Abramson nebojuje pouze o čtenáře
Je také otázkou, jak bude New York Times nastolovat agendu čtenářům, kteří nejsou tak jasně zaměřeni jako čtenáři Politico. Ten se totiž ihned od počátku zaměřil pouze na vlivné čtenáře z oblasti politiky, vlády, obchodu a médií, u nichž jsou zájmy poměrně jasné,
Nyní ovšem – vzhledem k rozšíření zpravodajství „šedivé dámy“ z New Yorku – se pokouší získávat některé zkušené korespondenty od svého konkurenta.
Je pravda, že Politico má s washingtonským životem více zkušeností a dokáže předávat i nejjemnější podrobnosti z vnitřního života za dveřmi celostátní politiky. NYT hodlá poukazovat i na její absurdní stránky, které mohou být i k smíchu.
NYT si svou novou mailovou aktivitou hodlají zabezpečit nejen věrnější čtenáře, ale pravděpodobně tím bojuje o své postavení i jejich šéfka Jill Abramson, která má dlouhodobě problémy v komunikaci s newsroomem a editory, ačkoliv noviny dokázaly i za poněkud napjatých vztahů získat dvě Pulitzerovy ceny.
Časně ranní newslettery, které jsou běžné v servisu tiskových agentur, se mezi americkými médii stávají populárními. Newyorská redakce listu Capital New York, který má ostatně odnedávna stejného vlastníka jako Politico, bude rozesílat podobný ranní email. Výkonný editor Politica Jim VandeHei sdělil na dotaz Huffington post, že „jakákoliv konkurence je fantastická pro duši.“
CNN vydává každé ráno e-mailová upozornění na nejdůležitější zprávy a zasílá e-mailem Alert news. Podobně sumarizují nejdůležitější zprávy dne Financial Times. Agendu tím tak jako Politico ale přímo neurčuje nikdo.
V České republice rozesílá volnou podobu „jitřní agendy“ pouze Eric Best, obvykle mezi devátou a desátou ranní. Best přitom není zaměstnancem žádné velké mediální korporace.
Servis očekávaných událostí ČTK a klasifikace některých zpráv sice agendu v médiích skrytě nastavuje, ne ovšem ve smyslu názorového střetu, ale pouze ve smyslu zpravodajském. Orientační charakter mají pouze některé tweety jednotlivých komentátorů. Jde hlavně o kratičké názory Jindřicha Šídla, Erika Taberyho či Miloše Čermáka. Ale protože v české politice a její mediálně komentující interpretaci je vše bipolárně jasné (neschopná ČSSD, zločinná KSČM, zkrachovalá ODS a kouzelník Kalousek, zlý Zeman a dobrý kníže, totalitní Čína a Rusko, demokratické USA – náš vzor), je nastolování agendy vlastně hračka. Ani elév v mainstreamovém tisku se nemůže splést. O samotný detailně pitvaný obsah politiky a dopady jednotlivých konkrétních kroků na život nás, občanů, vlastně vůbec nejde. Jsme šťastná země.
