Když si před sedmnácti lety brala španělská princezna doña Cristina házenkáře Iñakiho Urdangarina, mnozí byli upřímně dojatí tímto idylicky pohádkovým párem. Poslední roky však ukazují, že vskutku není všechno zlato, co se třpytí: ve španělských i zahraničních médiích se o této dvojici píše převážně v souvislosti s korupcí a daňovými podvody. To samozřejmě zhoršuje povědomí o Královském domu Bourbonů.
Foto: španělská královská rodina. Zdroj: Profimedia.cz
Španělské královské rodině se zatím na lepší časy opravdu neblýská. Král Juan Carlos se těší nejmenší oblibě veřejnosti za celou dobu své vlády: skoro dvě třetiny dotazovaných Španělů požadují abdikaci krále a polovina ani nevyjádřila podporu monarchii jako takové. Vliv nejmladší královské dcery Cristiny a jejího manžela na tyto nelichotivé výsledky je jistě nezanedbatelný. Proces, který v roce 2012 plnil stránky španělského tisku téměř denně, se týkal převážně Iñakiho Urdangarina. Do případu byla nedávno zatažena i nejmladší infantka, když podstoupila několikahodinový výslech jako podezřelá z trestného činu, čímž byla velmi pošramocena snaha královské rodiny princeznu od prohřešků jejího manžela distancovat.
Královská korespondentka pro deník El Mundo Ana Romero tvrdí, že tyto skandály již napáchaly monarchii neuvěřitelné množství škod. Zároveň však upozorňuje, že abdikace krále ve prospěch jeho oblíbenějšího syna Filipa by byla nesmyslná. Vyvolala by překvapivě spíše negativní reakce – kdyby král předal korunu ve chvíli, kdy jsou vody rozbouřené nejvíce, ještě by to instituci monarchie oslabilo.
Snahu o zlepšení image monarchie kazí i královy kratochvíle
Královská rodina se od dob skandálu snaží poskytovat médiím takový druh informací, kterými by si veřejnost naklonila zpět. Škrty v rozpočtu a zvýšení transparentnosti účtů rodiny jistě takovými kroky jsou. Ačkoliv je roční rozpočet královského paláce asi pětinový proti britskému a osmnáctkrát (!) menší než rozpočet francouzského prezidentského paláce, média a veřejnost stejně rozčílily zbytečné výdaje princezny Cristiny nebo nedávná lovecká výprava krále do Botswany a jeho následné léčebné výdaje na soukromé klinice, když se při lovu slonů zranil.
Mluvčí královského paláce uvedl, že by učiněná opatření měla vést k větší transparentnosti rozpočtu Bourbonů. Mezi tato opatření patří například omezení královy pravomoci určit příjmy některých členů rodiny. Ty byly nově stanoveny na fixní procento z králova příjmu. Nejmladší princezna Cristina dokonce nedostává z rozpočtu nic, a dokud nebude v kauze se zpronevěrou veřejných peněz zbavena podezření, je vyloučena i z oficiální činnosti. Španělský mainstreamový tisk zveřejnění rozpočtu po vzoru britské královské rodiny oceňuje, ale ve většině případů připomíná, že cesta k obnovení důvěry k monarchii bude ještě trnitá, jak podotkl pravicově založený El Mundo. Levicový deník Público na druhou stranu poukázal na to, že královna Sofia obdrží ročně o sedmdesát procent víc než předseda vlády Mariano Rajoy, a to pouze za čistě reprezentativní funkci.
Další sůl do rány
Nad královským palácem se ale stahují další mračna. V rozhovoru, který poskytla královnina biografka Pilar Urbano deníku El Mundo, se objevily některé zdánlivě zapomenuté otázky – mezi nimi i nejasná role, jakou sehrál král Juan Carlos při pokusu o puč v roce 1981. Jako zdroj svých informací uvádí Urbano nedávno zesnulého premiéra Adolfa Suaréze. Média pochopitelně žádají od paláce vysvětlení, a je v zájmu monarchie, aby jej co nejdříve podala. Myšlenka, že by současný vládce španělského národa mohl být člověk, který podle všeho sehrál klíčovou roli v událostech roku 1981, jistě klidu na srdcích Španělů nepřidá.
Král Juan Carlos před dvěma lety ve svém Vánočním projevu oznámil, že příkladné chování je věc, kterou by monarchie měla občanům poskytnout. Za sedmnáct centů, které průměrně jeden Španěl ročně ze svých daní za královskou rodinu zaplatí, možná vyžaduje poněkud reprezentativnější chování, než o jakém se ráno dočte v novinách.
