Gazprom je jednou z největších firem v Rusku i na světě, jejíž aktivity v roce 2011 tvořily 8% ruského hrubého domácího produktu. Její těžba plynu představovala tehdy 83% celkové ruské produkce a 17% celosvětové. Kontrolní balík akcií, přesně 50,01%, vlastní ruská vláda. Není tedy divu, že Gazprom je jedním z Putinových „národních šampionů“, tedy podniků, které jsou pro Rusko strategicky důležité a kromě orientace na maximalizaci zisku mají hájit i národní (Putinovy) zájmy.
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia
Gazprom vznikl v roce 1989 a podniká nejen v energetickém průmyslu: vlastní nebo se spolupodílí na řízení celé řady společností přes finanční sektor, leteckou dopravu až po média.V roce 1998 založil mediální společnost Gazprom-Media Holding, která se stala jednou z největších holdingových společností v oblasti sdělovacích prostředků v Rusku i Evropě. Pod Gazprom-Media patří televizní stanice, radiostanice, vydavatelství, tisk, internetové stránky, produkční i realitní společnosti. Design webových stránek Gazprom-Media, připomínající periodickou tabulku prvků, má návštěvníkům pomoci se v záplavě poboček orientovat.
Mediální Gazprom
Hlavní strategií Gazprom-Media je kombinace skupování již zavedených médií a vytváření vlastních mediálních platforem. Na jejím kontě se k lednu 2014 nacházely:
- televizní stanice NTV, NTV-Plus, 2×2, TV-3, Pjatnica a TNT-Teleset
- radiostanice Echo Moskvy, Relax FM, Comedy Radio, CITY-FM a Detskoe radio
- týdeníky Tribuna, Itogi, Panorama TV, Seven Days
- internetové servery roube.ru a now.ru
- a další společnosti, zabývající se produkcí nebo službami.
Za bližší pohled rozhodně stojí jediná celonárodní, na státu nezávislá televizní stanice NTV. Ta se v roce 2000 pustila do ostré kritiky nově zvoleného prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina, který z tohoto důvodu s největší pravděpodobností inicioval její vyšetřování za daňové úniky. Celá záležitost dopadla tak, že vlastník NTV Vladimir Gusinsky byl roku 2001 nucen kanál prodat Gazpromu, který získal ve společnosti kontrolní balík akcií. Samozřejmě došlo k radikálním změnám ve vedení NTV, důsledkem čehož řada novinářů odešla pod vlajku Borise Berezovského (jeho média byla zavřena o několik let později). I přesto, že NTV zdůrazňuje svoji nezávislost, ve špičkových funkcích televize se 130 miliony diváky se střídají Putinovi známí a spolužáci.
Pro další příklady propojení soukromých mediálních platforem s vládou nemusíme jít daleko. Zábavní televizní kanál 2×2 se zaměřuje na vysílání kreslených seriálů pro dospělé typu South Park, Happy Tree Friends nebo Simpsonovi. Jeho (ne)závislost potvrdilo v roce 2009 vystřižení scény ze seriálu South Park, která podle názoru Kremlu znevažovala prezidenta Putina. V čele TNT, která je se 100 miliony diváky jednou z pěti nejsledovanějších televizních stanic v Rusku, stojí Roman Petrenko, který je zároveň viceprezidentem Národní asociace pro televizní vysílání (vládní instituce). Radiostanice Echo Moskvy, kterou si každý týden naladí milion posluchačů, se zaměřuje na rozhovory se známými osobnostmi, politiky, analytiky a vědci. V minulosti měla i své internetové stránky, kde publikovali uznávaní odborníci včetně Alexeje Navalného. Tyto stránky doznaly velkých změn a nyní již na první pohled připomínají spíše bulvární plátek než respektované a často citované médium.
Důležitou otázkou je, kdo vlastně Gazprom-Media Holding, společnost kontrolující mimo jiné i 30% ruského reklamního trhu, ve skutečnosti ovládá. Do roku 2005 patřila Gazpromu, který ji v roce 2005 prodal své dceřiné společnosti Gazprombank, což je třetí největší banka na ruském trhu. Gazprombank zároveň vlastní 41% akcií mateřské společnosti. Vztahy mezi všemi odnožemi Gazpromu jsou komplikované, ale není třeba jim perfektně rozumět k tomu, aby bylo jasné, že mediální kolos rozhodně není zcela nezávislý na ruské vládě, jak o něm s oblibou jeho vedení tvrdí. Důkazem toho je i obsazení vedoucích funkcí.
„Škatulata, škatulata hejbejte se… anebo taky ne“
Pro Vladimira Vladimiroviče je samozřejmě důležité, aby tak rozsáhlá společnost, jako je Gazprom-Media Holding, měla schopné a loajální vedení. Vzhledem k rozšíření aktiv firmy (na podzim Gazprom koupil ProfMedia oligarchy Vladimira Potanina) došlo i k restrukturalizaci vedení. Generálním ředitelem Gazprom-Media Holding je od 1. října 2013 Michail Lesin, bývalý poradce prezidenta Putina a ministr pro média. Jeho prvním náměstkem je od 1. listopadu 2013 Vladimir Šemjakin, vystudovaný pedagog a krizový manažer, od roku 2010 člen Putinovy strany Jednotné Rusko. Jak naznačuje současné dění, změny asi nejsou u konce.
Ne všechny tváře jsou ale nové. Jednou z těch starších je Alexej Miller, který je předsedou představenstva Gazprom-Media Holding již od roku 2007. Dlouholetý Putinův spolupracovník (v 90. letech působil ve Výboru pro zahraniční vztahy v Petrohradě pod Putinem, v roce 2000 ho následoval do nejvyšší politiky ve funkci ministra pro energie) kromě jiného stojí v čele managementu celého Gazpromu.
Gazprom-Kreml-Media
Kreml se s pomocí Gazpromu už roky snaží o co nejtěsnější ovládnutí soukromých médií v Rusku. Jak ukazuje skóre Gazprom-Media, snaží se poměrně úspěšně. Nejen že má firma dostatečné finanční zázemí k tomu, aby si mohla koupit téměř jakékoliv soukromé médium v zemi, navíc má za sebou jasnou podporu Kremlu, který umí obratně tahat za páky daňových úřadů, soudů a bank, aby své spřízněné společnosti v jejích záměrech pomohl. V kombinaci s kumulací důležitých funkcí ve vedení médií v rukou Putinových přívrženců je cesta k téměř absolutnímu ovládnutí soukromých médií v Rusku otevřená. A formálně legální.
