V květnu publikovala americká mezinárodní nezisková organizace Freedom House, jejímž cílem je monitoring lidských práv a svobod ve světě, předběžná čísla pro rok 2014. V žebříčku svobody médií se Česká republika drží na úctyhodném 27. místě z celkových 197 sledovaných zemí světa.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Freedom House.
Minulý rok byl v globálním měřítku pro média nejsmutnější za posledních deset let. Úroveň svobody médií podle údajů Freedom House celosvětově klesla a pouze 1 ze 7 lidí na Zemi tak žije ve státě se svobodnými médii. Důvodem pro nepříznivý vývoj byly následky arabských revolucí především v Egyptě, Libyi nebo Jordánsku, rostoucí politický nátlak na média v Turecku nebo krize na Ukrajině. Tradičně špatná je situace v Africe a úplně nejhorší v zemích bývalého Sovětského svazu, kde pouhá 3 % lidí mají přístup k nezávislým informacím. I kolébka lidských práv a svobod přispěla svou troškou do mlýna: problematika národní bezpečnosti se ve Spojených státech nebezpečně střetla s právem občanů na informace, když Edward Snowden předal tisku informace o činnosti Národní bezpečnostní agentury.
Lepší než Francie, lepší než Británie
Reportéři bez hranic, další mezinárodní nezisková organizace se sídlem ve Francii, která s Freedom House úzce spolupracuje, došla k závěru, že za českým úspěchem stojí i Velký bratr v Bruselu. Členské státy Evropské unie mají totiž povinnost dodržovat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a Listinu základních práv EU, které zahrnují i právo na svobodu informací. Evropské země, i ty mimo struktury EU, jsou na tom se svobodou médií obecně dobře: z 50 nejsvobodnějších zemí světa je 31 evropských. I přesto se ale v Evropě objevují tendence, které svobodě sdělovacích prostředků příliš nepřejí. Nejedná se přitom jen o země, u nichž by se s podobným trendem dalo počítat, jako je Orbánovo Maďarsko nebo krizí tvrdě zasažené Řecko. Zhoršuje se také hodnocení Francie nebo Velké Británie, které se letos zatím umístily na 33. respektive 36. místě. I proto vypadá úspěch České republiky obdivuhodně. Navíc naše země v žebříčku stoupá, ještě před necelými deseti lety jí patřila 50. příčka.
A Babiše znáte?
Hodnocení Freedom House ale kontrastuje s náladou na české mediální scéně, kterou minulý rok postihla řada velkých změn. Vlastnictví největších tištěných médií se v posledním roce přesunulo ze zahraničních rukou, především švýcarských a německých, do těch domácích. A to ne ledajakých! O úzké propojení médií s politikou se například v říjnu minulého roku postaral Andrej Babiš, jehož holdingová společnost Agrofert převzala vydavatelství Mafra. Jak je tedy možné, že uznávané mezinárodní organizace ve svých žebříčcích nereflektují tyto pro nás zásadní změny? Důvodem je metodologie, kterou používají. Freedom House analyzuje tři hlavní okruhy, které jsou pro svobodu médií klíčové: legislativní, politické a ekonomické prostředí. Každý okruh obsahuje celou řadu ukazatelů, které mají za úkol rozklíčovat, na jaké úrovni se daná země v žebříčku svobody médií nachází. Otázky spojené s vlastnictvím médií a jejich propojením s politikou jsou součástí metodologie Freedom House v několika různých variantách: „Jsou média a redaktoři pod tlakem politiků nebo svých majitelů?“ nebo „Nadržují média v dlouhodobé perspektivě konkrétní politické straně?“. Tyto ukazatele ale tvoří v záplavě ostatních tak nepatrnou součást celkového hodnocení, že na konečný výsledek nemají zásadní vliv. Zřejmě jen díky tomu se stále můžeme radovat ze skvělého umístění české mediální scény v globálním měřítku.
