Noviny prý na téma církevních restitucí nahlížejí očima svých čtenářů, diváků a posluchačů. „Někdy říkají to, co oni chtějí slyšet, a ne to, jak tomu sami rozumí,“ říká v rozhovoru pro Mediainfo.cz mluvčí Pražského arcibiskupství Aleš Pištora.
Ilustrační foto: Boží muka, Vysoká, Zdroj: Michal Klíma/MAFRA/Profimedia
Jak dobře se s tématem církevních restitucí vypořádala česká média?
To téma je a stále ještě bude aktuální. Myslím, že se na něm dá dobře ukázat styl novinářské práce, úroveň a vyváženost médií. Mám za to, že solidní noviny se s tématem vypořádaly a vypořádávají dobře. Někde lze vidět potřebu být vyvážený za každou cenu. Např. při komentáři rozhodnutí Ústavního soudu o ústavnosti přijatého zákona o narovnání. Ústavní soud, který je přece kompetentní, sice nějak rozhodl, ale v reportáži musí zaznít, že veřejnost je opačného názoru. Je to podobné, jako když se v jednom odstavci píše o desetitisících příznivců a v druhém stejně obsáhlém o deseti odpůrcích.
Možná je to právě ona přehnaná opatrnost už kvůli složitosti problematiky… mimochodem, myslíte si, že dokázala média vysvětlit podstatu problému církevních restitucí?
Celá problematika narovnání je složitá. Dotýká se roviny morální, právní, historické, politické a dalších. Pomocí jednoduchých hesel se vysvětlit nedá. Výklad vyžaduje čas a trpělivost čtenáře. Obávám se, že to je něco, co v běžných médiích chybí. Vyložit v jednom článku či reportáži celou problematiku není možné. Záleží také na lidech, zda chtějí do problematiky proniknout, či zda se spokojí právě jen s těmi hesly.
A dělalo si Pražské arcibiskupství v této souvislosti nějaký "monitoring"? Například, která média dokázala nejlépe informovat a naopak, která to … nechci říct nezvládla, ale dopustila se nejvíce chyb?
Ono asi nepůjde úplně o chyby, i když i ty se objevují. Spíše jde o to, že noviny samozřejmě na téma narovnání nahlížejí očima svých čtenářů, diváků a posluchačů. Trochu někdy říkají to, co oni chtějí slyšet, a ne to, jak tomu sami rozumí.
Můžete být prosím konkrétnější. Jaké nejčastější „chyby“ se média ve vztahu k informování o restitucích udělala?
Příliš nekriticky podléhají obecnému mínění o narovnání. Veřejné mínění je velmi často emocionální, nereflektované, rozporuplné. Novinář by ale měl ve zpravodajství zůstat neutrální a v komentářích zvážit i ony předsudky, které v tomto tématu panují. Jsou to takové ty názory, že věřících je málo a tudíž nepotřebují tak velký majetek nebo že mít majetek je špatné či alespoň podezřelé samo o sobě nebo že církev stejně nikdy žádný majetek nevlastnila, ale že ho jen spravovala atp. To jsou stokrát vyvrácená klišé, která se ale stále opakují.
Jak vůbec vnímáte spolupráci médií s Pražským arcibiskupstvím – právě ohledně církevních restitucí?
Na mě se obracejí novináři, pokud chtějí nějaké stanovisko pana kardinála Duky, nebo když potřebují komentář Ing. Karla Štíchy, který byl předsedou expertní církevní komise a je jedním z těch, kteří celé problematice skutečně dobře rozumí anebo mě zástupci médií kontaktují, když potřebují konkrétní informace o situaci v pražské arcidiecézi. V každém případě, na spolupráci s novináři si vlastně nemůžu stěžovat.
Myslíte, že pochopila veřejnost význam – podstatu církevních restitucí? Nebude potřebná ještě nějaká dodatečná "vysvětlující" kampaň (například v období, kdy se majetek začne přímo vracet církvi)?
Nejsem si jist, zda tento boj s politickými stranami a dalšími skupinami, které téma narovnání zneužívají v předvolebním boji, lze na mediální rovině vyhrát. S ohledem na počet deklarovaných věřících, na výzkumy ohledně důvěryhodnosti církví, či prestiže kněžského povolání je to trochu sisyfovská práce. Samozřejmě ale má význam neustávat ve vysvětlování celé problematiky, ukazovat výhody zvoleného řešení a vyvracet jednoznačné nesmysly, jako např. že církev zakáže vstup do lesa, což podle zákona nejde. Existuje několik webů, které se tomu věnují. Církevní instituce se snaží přesvědčovat o správnosti řešení nejen média, ale také přímo lidi, kterých se to týká, např. starosty.
Co vlastně považujete za "největší úspěch," který se Vám v rámci komunikace církevních restitucí na pozici mluvčího Pražského arcibiskupství podařil?
V souvislosti s tím, co jsem teď řekl, mi přijde jako úspěch, když se podaří úspěšně nabídnout i jiné téma, než je narovnání. Nebo lépe řečeno, když se na narovnání podaří poukázat z jiné stránky než je obvyklé. Začlenit to téma do jiných souvislostí. Vždyť řešení financování je pouze předpokladem pro to, aby církev mohla dělat to, co je jejím vlastním posláním. Ta podstatná a důležitá témata, která se stávají i tématy pro média jsou např. velmi úspěšné církevní školství, některé významné duchovně kulturní akce jako je např. Noc kostelů, dále hospice a další projekty Charity. Úspěchem je podle mě ukázat, že církvi rozhodně nejde jen o restituce, že má mnohem důležitější úkoly. A že aktivitám církve určeným pro všechny může narovnání pomoci. To se snad někdy daří.
Blíží se předčasné volby – nedá se proto nezeptat, myslíte si, že se problematika církevních restitucí znovu dostane do centra mediálního zájmu, případně někteří z kandidujících politiků ji otevřou "jako zásadní téma"?
Už se stalo. Je to téma pro strany, které byly proti přijetí zákona o majetkovém narovnání s církvemi. Svým voličům slibují, že po volbách proces alespoň částečně zvrátí, což je ovšem podle všeho nereálné.
Jako dlouholetý mluvčí, dokážete odhadnout, co ještě v souvislosti s církevními restitucemi budete muset z komunikačního/mediálního hlediska řešit?
I když bych si to přál, bohužel to asi nebudou případy, kde se něco podaří, kde se bude ukazovat, že církve hospodaří se svým majetkem dobře, lépe než stát. Spíše to budou nějaké průšvihy, na něž asi také dojde.
