Je svoboda slova v Česku ohrožena? Svoboda je ohrožena vždycky, praví klasik. Nicméně vývoj posledních měsíců na naší politické i mediální scéně činí tuto otázku naléhavější.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia
Na téma snižující se svobody v mediálním prostoru zabrousil i šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr, jenž byl v pondělí hostem Veroniky Sedláčkové ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Navázal tak na profilaci svého týdeníku, který od začátku léta varuje před snahou přeměnit parlamentní systém na vládu silné ruky. Tradiční politické strany jsou v krizi, přičemž hrozí, že lidé budou volit nové, nevypočitatelné subjekty. To může v konečném důsledku prohloubit všeobecně rozšířenou deziluzi z politiky. V této nejisté sezóně by byla zapotřebí silná a svobodná média. Máme je? Nejen Pavel Šafr vidí problém v současných vlastnících velkých vydavatelských domů. V první řadě se jedná o podnikatele a nově i leadera politické strany Andreje Babiše, jenž nedávno koupil společnost Mafra. Do problémů se však dostal i vlastník Economie Zdeněk Bakala, který je jednak nucen ve svém vydavatelství propouštět a jednak čelí kritice kvůli rozhodnutí zavřít jeden z uhelných dolů na Ostravsku.
Hledá se ideální vlastník
Šéfredaktor Reflexu má bezpochyby pravdu, když upozorňuje, že ze zpravodajských celostátních deníků nyní pouze Právo nemá snadno zpochybnitelného vlastníka. Deníky Mafry (MfD a LN) zatím o svém budoucím majiteli Babišovi píší poměrně kriticky, ale to se může změnit ve chvíli, kdy vydavatelství skutečně převezme. Ostatně pár respektovaných novinářů z „Lidovek“ už dalo výpověď. Tituly Economie v čele s Hospodářskými novinami se snaží o svém vlastníkovi raději moc nepsat. Nedávno to vysvětloval šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery. O Bakalovi coby svém majiteli nepíší, protože jak chvála, tak kritika by vypadaly podezřele. V klidných časech je to jistě akceptovatelný přístup, ale v současné vyhrocené situaci, kdy se Bakalovy podnikatelské aktivity v těžebním průmyslu stávají horkým politickým tématem, si s mlčením člověk nevystačí.
Ideálním vlastníkem se zdá býti cizinec, který nemá ve zdejším prostředí žádné postranní politické a ekonomické zájmy. Jenže to je spíše pohádka na dobrou noc pro malé novináře. Ani zahraniční vlastník se neubrání různým tlakům – například ze strany inzerentů. Vraťme se tady k Pavlu Šafrovi. Ten si ve zmíněném pořadu Českého rozhlasu pochvaloval, že působí ve svobodném médiu. Může být. Nicméně ještě před několika měsíci byl šéfredaktorem nejčtenějšího deníku Blesk, jenž patří stejně jako Reflex švýcarské společnosti Ringier. Právě Blesk pod Šafrovým vedením zveřejnil v lednu v den druhého kola prezidentské volby inzerát obsahující vyložené nepravdy o jednom z kandidátů. Přitom právě tohoto kandidáta Pavel Šafr ve svých komentářích podporoval. Ten inzerát byl nepochybným narušením voleb. Jak se do novin dostal? Možná se jednalo jen o něčí chybu, možná ale šlo o úmysl. Tím nechci shazovat Pavla Šafra, jehož obavy o parlamentní demokracii a svobodu médií sdílím. Jen chci ukázat, že ideální vlastník médií se hledá velice těžko.
Svět včerejška?
Pokud někdo shání objektivní informace, nesmí se omezovat na jeden zdroj. Téměř každé médium podléhá nějakým tlakům, často i podvědomým (zde sehrává roli například orientace doleva či doprava). Proto je tak potřebná pluralita médií. V době moderních informačních technologií to zdánlivě není problém. Během chvíle vyhledáme na internetu mraky informací. Existuje zde řada zpravodajských serverů a specializovaných webových stran, lidé umisťují různá sdělení a videa na sociální sítě. V podstatě každý se může za pomocí „chytrého“ telefonu stát „novinářem“. Jenže tahle zdánlivě obrovská svoboda není tak úžasná, jak se zdá. Informací máme sice spoustu, ale nestíháme je zpracovat, navíc jejich kvalita je často pochybná. Tady nezbývá, než se zastat klasických novin, jimž odborníci věští zánik. Papírové noviny sice přinášejí informace s jednodenním zpožděním, ale nabízejí přidanou hodnotu. Vybírají a přehledným způsobem přinášejí důležité události, které se nám mohly v nepřetržitém toku internetového zpravodajství ztratit. Navíc na internetu delší, analytičtější text nikdo nečte, neboť při celodenním civění do monitoru to oči zkrátka neutáhnou. Role kvalitních deníků a týdeníků se zdá býti nezastupitelná.
Kolik stojí „zadarmo“?
Jistě, platí zde námitka, že kvalita většiny papírových novin klesá. Zpravodajství většinou přebírají z agentur, výše zmíněné analytičtější články často scházejí. A proto jim zákonitě klesá prodej, chce se dodat. Jenže zde se ocitáme v kruhu. Ten prodej jim klesá, protože si lidé zvykli, že mají zpravodajství na internetu zadarmo. Jenže zadarmo není ve skutečnosti skoro nic. Pokud nejsem ochoten za něco zaplatit, nemůžu se divit, že kvalita zboží tomu odpovídá. Pokud budou média odkázána pouze na inzerci, budou snáze ovlivnitelná. Kvalitní noviny nemusí být pouze na papíře, někomu může více vyhovovat třeba iPad. Pokud však nebude zpravodajství připravovat tým dobře placených specialistů, těžko můžeme očekávat, že si budeme zdarma užívat kvalitní žurnalistiku. Takže odpověď na úvodní otázku zní: ano, svoboda médií ohrožena je. Ovšem vlastníci nejsou tím největším nebezpečím. Tím je neochota zaplatit za noviny, které přitom stojí méně než velké pivo. Nakonec tak můžeme být zasypáni množstvím zpráv, které budou zdánlivě zadarmo. Cena však může být hodně vysoká.
