Snad všechny organizace veřejné i státní sféry čas od času potřebují nějakým způsobem komunikovat s vnějším světem, s veřejností. Zprostředkovateli této komunikace jsou média a jedním z nejpoužívanějších nástrojů, které mají k dispozici, jsou tiskové konference.
Foto: Ilustrativní. Zdroj: Profimedia.cz
Jak to vypadá s kulturou konferencí v České republice a jaké by mělo být jejich ideální použití a uspořádání? Je třeba si uvědomit jednu zásadní věc – tisková konference by se měla svolávat pouze tehdy, když je potřeba sdělit něco opravdu důležitého, závažného. Není tak podstatné, jestli je to prezentace nějakého převratného zjištění nebo reakce na obvinění v médiích. Sdělení by jednoduše mělo mít nějaký význam pro příjemce.
I tak je ale nutno zvážit, jestli nepostačí médiím pouze tisková zpráva. Ta by byla vhodnější například u případů, kdy není potřeba k prohlášení nic vysvětlovat nebo dodávat. Konference má ale několik nesporných výhod. V naprosté většině případů umožňuje okamžitou reakci médií, tedy dotazy novinářů; kromě toho je mnohem vstřícnější k elektronickým médiím jako televize nebo rozhlas. Se samotnou zprávou se obrazově a zvukově pracuje mnohem hůře.
Dobrý způsob, jak rozpoznat nutnost tiskové konference, je položit si otázku, zda by novináři na konferenci dorazili, i kdyby byla tisková zpráva (kterou by jinak dostali na samém začátku konference) zveřejněna několik dnů předem. Pokud ano, má konference smysl.
Konference není vždy dle představ
Je jedna věc, jak by tisková konference měla vypadat a kdy by se měla uspořádat. Něco úplně jiného ale je, když se podíváme na běžnou praxi, ve které je pojem konference poměrně nadužíván, možná pro nedostatek jiných pojmů, možná pro nerozumné zacházení s drahocenným časem novinářů. Ne vždy tak vyjde konference přesně podle představ toho, kdo ji uspořádal.
Jako příklad by mohla posloužit tisková konference k nominaci na mistrovství světa v ledním hokeji, kdy úvodní řeč obsahovala pouze výčet jmen hráčů. V tomto případě byla u konference téměř důležitější forma než obsah. Obsah by se dal totiž napsat v krátké tiskové zprávě, kterou by si každé médium mohlo převzít. I v následující diskuzi měl nejsmysluplnější dotazy Robert Záruba, který měl konferenci pouze řídit. Většina novinářů buď měla plné ruce práce s živým internetovým přepisem konference, nebo se ptali tak špatně, že si řečníci museli otázku přizpůsobit, aby se na ni dalo odpovědět. Zato forma konference byla důležitá – v tiskové zprávě nemůžete před řečníky postavit láhev Coca-coly, Red Bullu a Plzně. Událost takového významu, jakou je zveřejnění nominace, také potřebuje obřadnější povahu než pouhou tiskovou zprávu.
Jako další příklad si vezmu tiskovou konferenci Ne Základnám a spol. před Českou televizí, konanou 27. května, ve které chtěly čtyři zúčastněné občanské iniciativy a sdružení vyburcovat takřka všechny občany, média, světové velmoci a organizace k zaujetí správného lidského postoje k situaci na Ukrajině. Tři řečníci měli obsáhlou řeč, s agitačním a kritizujícím charakterem – řeč, která měla pro autory bezesporu velký význam. Snaha zabránit jaderné válce je vskutku chvályhodná. Nicméně účast na konferenci poukazovala spíš na to, že větší zájem je o škrábání v krku Romana Červenky než o válku na Ukrajině. Viz jediný dotaz novinářů: „Proč tady nejsou přítomni redaktoři z žádných běžně známých médií?“
Posledním příkladem budiž tisková konference po jednání vlády. Tato periodicky se opakující událost je ukázkou, jak by optimální konference měla přibližně vypadat. Takřka vždy je něco nového, o čem lze hovořit a co se týká velkého množství lidí, proto má konference smysl. Úvodem je vždy řeč, zpravidla od předsedy vlády, případně dalších lidí, kterých se aktuální téma týká. Neobsahuje nic navíc, shrnuje obsah jednání a nechává prostor pro dotazy novinářů, kteří většinou na takové konferenci nejsou poprvé a jejich otázky tudíž dávají smysl.
Prioritou by nemělo být občerstvení
Tisková konference je událostí příliš nákladnou a její organizace spolkne mnoho času na to, aby se mohla pořádat kvůli každé maličkosti. Novináři navíc rychle ztratí trpělivost, když někam dvakrát přijdou a zjistí, že tam jen ztrácí zbytečně čas. Zodpovědnost musí být z obou stran – od svolavatelů, aby si ujasnili, že je konference opravdu potřeba, i od novinářů, aby se dobře připravili a nešli jen na kávu, chlebíčky a pokec se svými kolegy.
