V pátek mediální analytik Filip Rožánek na sociálních sítích informoval, že byl z Českého rozhlasu propuštěn pro nadbytečnost. Později se na internetu objevilo prohlášení mluvčí rozhlasu, že důvodem Rožánkova odchodu je „ztráta důvěry“. Obě vysvětlení, tedy „nadbytečnost“ a „nedůvěra“, působí při pohledu zvenčí hodně zvláštně.
Foto: Ilustrativní. Zdroj: Profimedia.cz
Filip Rožánek je všeobecně považován za odborníka na sociální sítě a digitalizaci, do širšího povědomí vstoupil loni v létě, kdy na Facebooku a Twitteru uspořádal „přímý přenos z minulosti“ týkající se okupace Československa v srpnu 1968. Za tento hojně sledovaný projekt obdržel ocenění za inovativní online žurnalistiku v rámci soutěže Novinářská cena 2013. Za svou práci dostal i Cenu generálního ředitele Českého rozhlasu 2013. Proč se teď instituce zbavuje zaměstnance, jehož krátce před tím vyznamenala? Když Rožánkovo odvolání zdůvodněné „nadbytečností“ v pátek prasklo, objevily se na Twitteru udivené reakce řady známých novinářů napříč mediálním spektrem, které svědčí o tom, že dotyčný svou práci nedělal asi špatně. V době, kdy pomalu ale jistě postupuje digitalizace rozhlasového vysílání a kdy sociální sítě hrají i v klasických médiích čím dál větší roli, zkrátka propuštění uznávaného analytika nedává smysl. Ponechme stranou děsivou vizi, že Rožánek přišel o práci jen proto, že vedení ČRo zrušilo sekci strategického rozvoje, v níž působil.
Na celé věci zaráží, že Český rozhlas hraje v dané kauze mrtvého brouka. Žádné kloudné vysvětlení, proč se stal Rožánek přebytečným, v otevřených zdrojích nenajdeme. Máme tu pouze onu blíže nespecifikovanou „ztrátu důvěry“, proti které se Filip Rožánek ohradil, když zveřejnil písemné zdůvodnění svého propuštění, v němž se o nedůvěře nic neříká. Rozhlas od pátečního vyjádření své mluvčí mlčí a nám nezbývá než přemítat, co tak hrozného analytik Rožánek udělal. Zpronevěřil peníze? Chodil do práce v opilosti? Intrikoval proti vedení?
Nesedící paralela
Samozřejmě se zde nabízí paralely s loňským „odejitím“ Pavlíny Kvapilové z České televize, jež se též – coby ředitelka divize Nová média – stala náhle nadbytečnou. V jejím případě ale téměř nikdo nepochyboval, že za jejím odchodem stojí její veřejná kritika vedení televize kvůli odvolání moderátorky Daniely Drtinové z pořadu Události, komentáře. Jenže nějaký podobný Rožánkův výrok na adresu svého zaměstnavatele jsem v mediálním archívu Mediasearch nenašel. Naopak. Z jeho vystoupení čišela loajalita vůči značce a profiloval se výhradně jako odborník. I jeho původní oznámení o propuštění z rozhlasu se neslo v nekonfliktním a nostalgickém duchu. Ostřeji zareagoval až na onen výrok mluvčí o „ztrátě důvěry“, od té doby se ale ke kauze nevyjadřuje. Také nemá důvod, míč není na jeho straně hřiště.
Lze očekávat, že se Filip Rožánek neztratí. Vznikají tu nové mediální projekty, kterým by se analytik tohoto typu mohl hodit. Možná napodobí své některé novinářské kolegy a rozjede projekt vlastní. To se všechno ještě uvidí. Co je na celé věci nejsmutnější, je přístup veřejnoprávního média. V době, kdy česká mediální krajina prochází převratnými změnami (např. vlastnickými), úloha veřejnoprávní televize i rozhlasu stoupá. Jenže důvěra v tyto instituce je občas zcela zbytečně nahlodávána, ať už jsou na vině politické tlaky nebo sporné postupy managementu. Ukázkovým případem je náhlá nadbytečnost dříve oceňovaného zaměstnance. Možná jeho propuštění mělo nějaké racionální důvody, ale v tom případě by je to chtělo říci nahlas, nikoliv se uzavřít do mlčení jak tajemný hrad.
