Největší sociální síť se může negativně projevit na duchovním růstu Vás i Vašich dětí. Co s tím? Jak si z ní odnést informační a citovou kvalitu a nebýt při tom zahlcen bezcílnou kvantitou statusů o koťátkách, pití piva na ex a „ohlédnutí zpět“?
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Vydavatel časopisu Přítomnost, MUDr. Martin Jan Stránský, před časem napsal článek o tom, kterak užívání sociální sítě facebook ničí mozek. Odsudek největší sociální sítě na světě z pohledu neurologa si podle mne pozornost beze sporu zaslouží. Na místě je ale otázka co s tím? Vyjděme z toho, že facebook je pevnou součástí naší společenské reality a nestojí nám za to z něj odejít, a musíme se tedy s jeho existencí nějak popasovat. Jak ale může vést facebook k duchovnímu rozvoji člověka? Dají se na něm chovat upřímné city? A kde se v záplavě fotek štěňátek skrývá lidství?
Psychohygiena vs. infoporno
Dle doktora Stránského může facebook představovat neproduktivní informační plevel, jinými slovy infoporno, tj. záplavu atraktivních informací, které nepotřebujete vědět. Jeho doporučením je stejně jako v jiných lidských činnostech posilovat dobré a plít špatné. Já k tomu dodávám, že toto může mít podobu „digitálně-komunikačního půstu“, kdy se aspoň jednou týdně bez „těch internetů“ obejdeme. Klíčem je dle Stránského také cílené užívání facebooku. Připomíná mi to často opakovaný rozdíl mezi ženou a mužem při nákupu. Žena se jde do obchodu podívat, co by se dalo koupit. Muž vyráží s předem připraveným seznamem.
Důležitá pro psychohygienu není jen selekce informací, ale i cesta k nim. Sociální sítě nás totiž dle neurologa Stránského oddalují od hlubších mentálních procesů, neboť poskytují svým uživatelům stále stejný proces hledání, svádí k multitaskingu (píši status, chatuji a koukám do toho na feed se statusy) a ve výsledku zde tak chybí prostor pro hlubší integrované myšlení. Uživatel zde může uvíznout v informační bublině optimalizované jeho potřebám a zájmům natolik, že jej tato bublina prostá výzev a kritiky vede k sociální interakci bez vášně či inovace. Řešení je nasnadě: Čtěte knihy, mějte pestrý život a sem tam si udělejte čas na to se zastavit a rozhlédnout kolem sebe, učinit úkrok stranou a podívat se na věci s nadhledem….
Upřímnost proti falši
Plně souhlasím s doktorem Stránským, že facebook je často o trendech, a nikoliv o morálním přesvědčení. Snaha „být trendy“ může nabourat pocit skutečné spokojenosti a bránit možnosti jednat smysluplně a na základě osobní volby. Prostředí sociálních sítí s jejich dynamickým obsahem má nevyhnutelně tendenci k ideové plochosti jejich obsahu, návykovosti a trivializaci konverzace mezi uživateli. Jinými slovy, informace a „příběhy“ na facebooku nejsou košaté, a proto ani nevedou ke košatému myšlení.
Pokud máte mít uprostřed bezbřehé záplavy statusů a za někdy ohlušujícího twitterového cvrlikání klid a pevnou půdu pod nohama, musíte si mezi nimi vytvořit ostrov, jenž bude jen Váš. Vlastně jej již máte. Je jím Váš profil. Nepouštějte si na něj citové upíry. Nezveřejňujte na něm vše, co jste. Nepište na něm, kdo vše je součástí Vašeho vesmíru. Stejně, jako facebook nedokáže nikdy zachytit celou podstatu Vašeho sociálního života, byste se ani Vy neměli snažit svůj osobní život a jeho veřejnou prezentaci zploštit natolik, aby to facebook dokázal pojmout. I na facebooku si musíte upřímnost vybojovat a soukromí chránit.
Tlak facebooku na zploštění komunikace vede k její homogenizaci. Pokud jsou všichni na stejné sociální síti a fungují na ní za použití stejných funkcí stejným způsobem, je nevyhnutelná homogenizace vzájemné komunikace a do jisté míry i jejích uživatelů. K přetahování mezi unikátností lidského ducha a uživatelsky optimalizovanou a zprůměrovanou sociální sítí je nutno přistupovat především s odstupem a kapkou přezíravosti. Podle doktora Stránského si totiž uživatelé facebooku často myslí, že jejich účast na této síti má zásadní roli, avšak ve skutečnosti jejich síť facebookových kontaktů existuje a baví se mezi sebou stejně dobře i bez nich. Uživatel jako jedinec je pro facebook postradatelný. Nemysleme si proto, že musíme „být na facebooku“ či se chovat tak, jak to on či společenské konvence z něj odvozené diktují. Buďme svoji. Nepřidávejme si do přátel nikoho, koho nechceme. Snažme se facebook užívat a ne jím být využíváni.
Cesty ducha jsou nevyzpytatelné
I sociální sítě potřebují duchovní vhled. Facebook je pro mne jako arabská ulice. Kolik po ní jde expertů na Blízký východ? Jeden? Spíš žádný. Ale přesto my Češi máme tendenci všechny z nich za odborníky považovat. Respektive je jako experty zvát do médií. Vždyť tam přeci byli. Vždyť to jsou přeci Arabové… Stejně jako svět arabský je i facebook obrovským teritoriem, kde se kvalita a hloubka lidského ducha nenachází v o nic vyšší míře, než je tomu v realitě fyzické. Musíme ji hledat. A tvořit. Často slýchám, jak si někdo stěžuje, že jeho přátelé na facebooku dávají do svých statusů „kraviny“. Osobně nevím, o čem mluví. Všichni lidé do jednoho, které na facebooku mám, tam jsou proto, že si to lidsky zaslouží. Ne díky mému sobeckému egu, ale díky někomu, ateisté prominou, jinému. A i když jsou jejich posty „kraviny“, za přehlušující clonou komentářů se vždy skrývá lidská bytost, která má světu a sobě co říci, co sdílet…
Lidství a síla ducha se na facebooku skrývá na nejrůznějších místech. Například v komunitách neziskových organizací a spolků, které se snaží v něčem okolí pomoci. I výsledný konglomerát částí nemusí být jen o homogenitě a může být naopak více než jen součet částí. Osobně to takto vnímám například jakožto člen týmu Krizové mapy Česka, projektu ČT pro informování občanů během celostátních krizových situací. Jednou za čas má totiž národ schopnost se spojit v boji za společnou věc nejen na barikádách, ale i na sociálních sítích. Tisíce jednotlivců pak mohou jeden druhému pomoci, aniž by se fyzicky setkali.
Facebook je v první řadě nástroj a jako takový je nutně dobrý sluha a špatný pán. Dívat se na něj jen tak, že jde o informační plevel, který nepodporuje mentální, natož duchovní, růst svých uživatelů je příliš příkrým odsudkem. Buďme každý sám k sobě proto na facebooku upřímným a vytrvejme v tom. Uvidíme pak, že z informačního plevelu se s trochou péče může stát zahrada idejí a kontaktů.
P.S.
Pokud Vás článek o škodlivosti facebooku znepokojil, můžete jej sdílet, ať o něm ví co nejvíce lidí. Třeba přes takový facebook…
