Dlouhé roky se zdálo, že téma islám není v České republice na pořadu dne. V posledních měsících se situace začíná měnit. Jako by se muslimská komunita začala pozvolna probouzet. Prvním úspěchem muslimů a jejich příznivců je zákaz facebookové stránky s názvem „Islám v České republice nechceme“.
Foto: Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém uspořádala 23. 6. na Hradčanském náměstí v Praze veřejné shromáždění proti militantnímu islamismu. Zdroj: ČTK/Šimánek Vít
Je symbolické, jakým způsobem o zrušení této stránky informovala česká média. Na internetovém serveru lidovky.cz začíná zpráva vztahující se k této události takto: „Xenofobní stránka Islám v České republice nechceme je pryč“. Tvůrci této skupiny jsou dále nazýváni „islamofoby“. Pod článkem jsou podepsáni redaktoři Radek Kedroň, vedoucí redaktor serveru lidovky.cz, a Šárka Kabátova. Text přináší informace o studentce sociálních studií na Masarykově univerzitě Tereze Cajthamlové. Té je oběma redaktory připisován největší podíl na tom, že se Facebook rozhodl profil se 65 000 příznivci zakázat.
Nekomunikativní Facebook
Facebook se svými uživateli v podstatě nekomunikuje. Jediný případ, kdy se můžete dočkat reakce, je situace, kdy vás někdo udá. Např. proto, že se dle jeho názoru vyjadřujete hrubě, xenofobně či jinak nemoderně a zpátečnicky. Sám jsem sváteční uživatel Facebooku, ale vím, že spousta mých známých byla po takové podobné stížnosti „zabanována“. Zmíněná Tereza Cajthamlová, která na svém blogu sama sebe v nadsázce popisuje jako pseudohumanistku a xenofilku, se o zrušení skupiny snažila téměř rok. Na zmíněném blogu letos v lednu vložila své zamyšlení, ve kterém nemuslimy obviňuje z toho, že mají zatemněný mozek.
Reflex a Respekt vidí islám rozdílně
V oblasti médií patří mezi zastánce islámu především vysoce politicky korektní Respekt, který ve svém nedělním statusu na Facebooku přivítal ukončení existence zmiňované skupiny s nadšením. Před pár dny reagoval týdeník ústy svého komentátora Jana Macháčka nelibě i na prohlášení prezidenta Zemana při recepci v hotelu Hilton u příležitosti státního svátku Izraele, které bylo vůči islámu velmi kritické. Naproti tomu týdeník Reflex je možné považovat v tématu islámu za mediálního rebela. Pravidelně publikuje texty i názory, které rozhodně nelze považovat za islámu přátelsky nakloněné.
Oblíbený prezident „islamofob“
Většina politiků se vyjadřuje o islámu obezřetně. Výjimkou je snad jen prezident Miloš Zeman a předseda Úsvitu Tomio Okamura. Zemanův negativní postoj vůči islámu je dlouhodobě známý. Před třemi lety čelil trestnímu oznámení, když přirovnával islám k anticivilizaci. Zatímco mezi občany ČR nachází prezident v tomto směru pochopení i u svých ideových odpůrců, v tuzemských médiích, jak bylo zmíněno výše, je tomu přesně naopak. Česká média přitom neváhají informovat o radikálních projevech islámu v zahraničí, protože tuší, že takové články a reportáže vzbudí pozornost. Na straně druhé naše média ráda moralizují a mentorují, pokud si i na základě jimi zprostředkovaných zpráv udělají čtenáři a diváci o islámu určitý obraz.
Idnes.cz svobodnější než Facebook?
V blogosféře patří mezi nejaktivnější kritiky islámu exmuslim Lukáš Lhoťan, který dostává prostor pro své názory i v médiích, nejvíce samozřejmě v Reflexu. Lhoťan své kritické texty na adresu islámu publikuje v prvé řadě na svém blogu nacházejícím se na serveru idnes.cz. Na rozdíl od Facebooku, idnes.cz jeho názory nijak necenzuruje. Ve svém posledním blogu Lhoťan např. obviňuje týdeník Respekt z toho, že „je hlásnou troubou lživé multikulturní propagandy“. V předchozím textu zase vyzýval k účasti na demonstraci „proti radikálnímu islamismu“.
Šátková aféra jako lakmusový papírek
Signifikantní pro vztah médií a islámu byla v listopadu loňského roku tzv. šátková aféra. Česká televize tehdy přišla s informací o dvou zahraničních studentkách z Afghánistánu a Somálska. Ty hodlaly studovat pražskou zdravotnickou školu a poté se stát ošetřovatelkami. Ředitelka školy je seznámila se řádem školy, který neumožňuje v tak okázalé míře propagaci islámského náboženství. V tomto případě spojenou se zahalováním části hlavy speciálním šátkem. Původně s touto podmínku souhlasily, ale poté bez varování podaly na školu trestní oznámení z důvodů diskriminace. Jednalo se o první případ, kdy si muslimové v ČR stěžovali na podobnou záležitost. Pojem šátková aféra vstoupil do české historie jako první „opravdový problém s islámem v ČR“.
Prakticky žádné tuzemské médium, snad s výjimkou Reflexu a několika nezávislých, a tedy málo navštěvovaných internetových serverů, nereflektovalo, že tento případ není jen náhodným výstřelem do tmy. Drtivá většina médií vzala tuto událost na vědomí asi tak stejně, jako kdyby informovala o běžném (a nudném) zasedání parlamentu. Přitom právě stížnost dvou muslimek na údajnou diskriminaci je zásadní záležitost, která se měla rozebrat do nejmenších podrobností. Už jenom proto, že advokáti obou dívek se obrátili na ombudsmana a multikulturní aktivisté celý příběh pojali jako další příležitost zviditelnit se v médiích. Škoda, že média nebyla poněkud prozíravější. Doufejme, že šlo jen o nedbalost a nikoli o autocenzuru v rámci politické korektnosti.
Zákazy nepomohou
Sociální síť Facebook celý rok odolávala tužbám a přáním multikulturní aktivistky Terezy Cajthamlové. Nakonec jí dali za pravdu a porušili tak nepsané pravidlo o svobodě slova. Na stránce Islám v České republice nechceme totiž nebyly přítomny výhrůžky fyzickou likvidací. Šlo pouze o vyjádření přirozené reakce organismu na potencionální nebezpečí. Přesně podle „politicky nekorektních“ přírodních zákonů. Je jistě zřejmé, že ne každý muslim představuje ohrožení. Ve světle mnoha znepokojujících zpráv spojených s islámem je však velmi nefér po Češích a Češkách chtít, aby se oprostili od přirozených obav a chtěli riskovat setkání s oním (údajným) 1 % radikálních muslimů. S tím žádné zákazy a mediální hájení nic neudělají.
